V šedesátých letech působil v divadle Semafor a během své kariéry v nesčetném množství bigbandů, z nichž třeba jmenovat Jazzový orchestr Československého rozhlasu, Pražský bigband a v neposlední řadě taky Orchestr Gustava Broma. Mimo to spolupracoval intenzivně s Karlem Velebným, Lacem Deczim, Rudolfem Daškem a dalšími.

Svým neomezeným rozhledem napříč hudebními styly dokázal jako aranžér spojit moderní žánry s prvky klasické hudby – za zmínku stojí slavná Růžičkova Jazzová mše. Se skladatelskými počiny sklidil úspěchy například v Monaku nebo v Montreux. Pravděpodobně nejvýrazněji se do paměti nejen českých hudebníků vepsal jako skvělý pedagog. Působil na Konzervatoři Jaroslava Ježka a na pražské HAMU. Byl také dlouholetým ředitelem Letní jazzové dílny Karla Velebného.

Letošního ročníku se bohužel ze zdravotních důvodů nemohl zúčastnit, a i když během týdenního workshopu hudební osazenstvo jásalo, že se jeho zdravotní stav zlepšil, odešel nyní i Karel Růžička na „věčné jam session", jak by to řekl Aleš Benda, po bok Karla Velebného a dalších ikon českého jazzu.