Zobrazení položek podle značky: blues

Dvacátý sedmý ročník festivalu Blues Alive začal ve čtvrtek vernisáží Pertti Nurmiho - finského fotografa a po osmnácté hodině se již rozběhl hudební program. Ve foyer Domu kultury v Šumperku zahájili Dark Leaves, na hlavním podiu zahájilo vsetínské kvarteto Dazed and Confused, jam stage se rozjela krátce po 19 hodině, kdy vystoupila Noa The Hell Drinkers. Program se začal pořádně rozjíždět s Krissem Matthewsem, Jimem Carpenterem a vyvrcholil s Chicago blues Festival Feat. Marquise Knox, Dexter Allen and Lady A. Hrálo se současně i na jam stage, kde ještě vystoupili Kara Grainger a Graverload. Po skončení oficiálního programu se rozjela velká párty na jam stege, kde se potkali mnozí vystupujíci na jednom pódiu. Více se dočtete v naší reportáže ze čtvrtečního programu. Níže se pak podívejte na fotografie:

Jazz Dock přivítal Memphissippi Sounds, moderní bluesové duo, které tvoří Cameron Kimbrough, vnuk legendy hill country blues Juniora Kimbrougha (1930-1998), a bluesový a hiphopový harmonikář z Memphisu Damion "Yella P" Pearson. Jejich syrové dřevní blues, které mistrně spojuje minulost a současnost bluesové hudby nadchlo téměř vyprodaný Jazz Dock. Ještě před Memphissippi Sounds vystoupil skvělý bluesman a výrobce kytar "red Bird" Jan Fic.

Finálovou sobotu se krasohled tlumených odstínů v šumperském kulturáku točí přecejen o něco rychleji. Pod matnými světly předsálí se tu do sebe vpíjí bobtnající shluky kloboučkářů, límečkářů, sběratelů textilních beatových trofejí i sesterská dua všech věkových kategorií s nádherně se vlnícími hřívami. Všechno osvědčené, léty šlechtěné návštěvnické odrůdy. Letos na mě v hemžícím se davu z několika zad tajuplně pohlédla taky vážná ilustrovaná tvář, logo soluňských prog rockerů Naxatras. A proč tak zeširoka?

Druhý den Blues Alive? To znamená rekonvalescence po probdělé noci a každoroční dilema, zda načerpat energii k dalšímu večeru, nebo ztenčené síly napnout k bohatému odpolednímu programu. Šumperk není jen živoucí připomínka nebohé Sattlerové a mamonuchtivého Bobliga - mezi jinovatkou pocukrovanými kopci tu na vás číhá město, které si dokázalo v polozapomenutém koutu republiky vybudovat solidní celoroční kulturní a
gastronomické zázemí. V historickém jádru i mezi impozantními vilami textilních průmyslníků tak potkávám povědomě švitořící hloučky bluesových nerdů a muzikantské rodinné klany migrující mezi mnoha zdejšími výběrovými podniky, tematickými výstavami i koncerty. Kromě emocemi nabité přednášky Jiřího Moravčíka a velkoformátových momentek světově uznávaného fotografa Pertti Nurmiho jsem stihla ještě vsuvku od The BladderStones, odvážný artový výlet sakra daleko za hranice všedního blues.

Blues Alive sice své čtvrtstoletí už oslavilo, letos se ale z malého, ryze osobního jubilea těším já. Je to právě deset roků, co jsem festival v jesenickém podhůří objevila. Dotazům na bluesovou oslavu z Malé Vídně, jak se Šumperku přezdívá, čelím s odpovědí, že mám každoročně čest s rodinnou akcí. Povinnost navštívit v půlce listopadu šumperský kulturák se často předává z otce na syna (či dceru), v jamem pulzujícím předsálí se tu potkávají ryze lokální, tuzemské, ale i přeshraniční muzikantské a fanouškovské famílie. Pokud ale jako já patříte mezi jedince, kteří si festival pod vlivem nadšení z bluesové dvanáctky našli na internetu nebo o něm zaslechli od hudbou spřízněných kamarádů, nemusíte mít strach, že vás tu ve frontě na pivo přepadne nemístný pocit osiření. Je totiž jedno, jestli jste tenhle festival založili, podědili nebo jako já vygooglili. Stačí, že máte rádi blues - a místní klan vás přijme za svůj.

Skvělá mladá kapela u které bylo vidět, že je to opravdu moc baví. Brilantní kytarista a zpěvák Jamiah Denzel Rogers, šoumen, který se nebál několikrát seskočit z podia mezi diváky a předvádět jim své opičárny s kytarou. Báječný koncert, při kterém jsme se všichni bavili a pořádně si jej užili.

Uznávaný zpěvák, kytarista a skladatel z Jihoafrické republiky Gerald James Clark vystoupil tentokrát pouze v duu, společně s úžasným bluesovým kytaristou Jiřím Maršíčkem.

Rival Sons dosloužili rock’n’rollovou mši bez ztráty kytičky. A k tomu se sluší poznamenat jediné - amen. Více se dočtete v reportáži z koncertu zde. Níže se podívejte na fotogalerii z koncertu.

This sh#t is real - i když blbne gear. I takhle by se dal shrnout sobotní koncert Rival Sons. Zradu v podobě opakovaného selhání kytarové výbavy ale kapela ustála s přehledem.

Rebecca a Megan Lovellovy se po roce a kousek vrátily do Prahy aka Larkin Poe. Tentokrát zahráli v prostorách Fora Karlín a jako předkapelu si vybraly kanadské The Sheepdogs. Z tohoto helloweenského večera vám přinášíme fotoreport.