Sari Schorr doposud vydala (pouze) tři studiové desky. Debutovala v roce 2016 s A Force of Nature, o dva roky později ji následovala deska Never Say Never a loni spojila síly s britským kytaristou Robinem Trowerem na albu Joyful Sky. Na koncertě však prozradila, že až dokončí současné turné, ihned se vrhne do studia.
Sari je výrazná zpěvačka a o nic horší skladatelka. Její hlubší, syrově zabarvený hlas sluší vypalovačkám až rockandrollového rázu i blues-rockovým nadupaným skladbám, do jejichž rytmu se vlní a velmi vřele navazuje kontakt s publikem. Srovnávání s jinými umělci a interprety marketingově táhne a zde zrovna přirovnání se současnou královnou blues-rockové scény Beth Hart sedí. V hlase Sari je taktéž slyšet i chraplák a drzost Janis Joplin. Především bych ale poukázala na to, že se nejedná o kopii těchto dvou jmenovaných hvězd. Sari tolik nesází na pomalé balady za doprovodu jednoho nástroje, ale naopak dává velký prostor svým kolegům z kapely. Poté se vytasí se svou zbraní: Výjimečným hlasem.
Vzhledově nenápadný kytarista Ash Wilson svému nástroji vládl excelentně. Jeho řízná sóla zněla svěže, jako by se vůbec nejednalo o technicky náročné pasáže. Prvně jsem obdivovala jeho kytary. Kousky značek Duesenberg a PRS McCarty 594 s typickými obrysy letících ptáků na krku patří mezi výstavní kousky. A když je do ruky vezme tento talentovaný umělec, posluchač nechce, aby jeho hra jen tak skončila. Tomu, jak se do své hry ponořil, svědčí také fakt, že na obou kytarách přetrhl strunu.
Pozadu nezůstal ani baskytarista Chris Cliff, který měl svůj nástroj posazen vysoko na hrudi. Při sóle na svoji pětistrunnou basu si vyhrával s technikou, ale především chtěl bavit. A tak například pohotově zopakoval melodii, kterou mu nadhodil fanoušek z první řady. Poté se na pražcích dostal až k nejspodnějším tónům a hbitými přesuny prstokladů hravě exhiboval. Rytmická sekce za bicími plnila úlohu skvěle po celý koncert. Radost z hudby, úderná hra i úsměvy na kolegy i přihlížející charakterizovaly bubeníka Lee Morrise. Všichni tři členové kapely dostali v předposlední skladbě večera, kterou byla I Just Want To Make Love to You, společný prostor pro svá sóla i legrácky.
Během koncertu v Lucerna Music Baru Sari představila především poslední album Joyful Sky. Set odstartovala s The Circle is Complete, ale zazněly i The Distance nebo titulní Joyful Sky. Poslední jmenovaná je procítěnou bluesrockovou peckou a rozjetou atmosféru koncertu zlehka klidnila. Mezi mé favority tohoto setlistu jednoznačně patřily procítěné Ordinary Live a Beautiful. Ty dokázaly snadno rozplakat díky tomu, jak dobře v nich Sari dokázala vyjádřit svou životní filozofii. Emoce se ale dostavily i v rychlejších kouscích. Novinka Highway 69, která nejspíš bude zařazena na chystané album, roztančila samotnou Sari a její živelnost se snadno přenesla na jásající publikum. S prvními tóny coveru klasické bluesové skladby Black Betty bylo jasné, že se jedná o vrchol večera. S tišších tajemných poloh se s nástupem kapely Sari vyškrábala do zvonivě ďábelských výšek naprosto sebejistě a přirozeně.
Pokorně si dovolím poznamenat, že mi chyběly hity Back to LA nebo Turn the Radio On. Věřím, že by naživo zněly ještě lépe než z desky. Však díky závěru s přídavkem rockandrollové Valentiny kapela předala publiku na odchod pořádnou dávku drivu, ze kterého se mnozí nechtěli jen tak vymanit. Proto přešli k merchi, aby doplnili své sbírky vinulů či CD a triček.
I když se jednalo o její sólovou pražskou premiéru, loni se stala předskokankou herci a countryovému hudebníkovi Kieferu Sutherlandovi s vlastním akustickým setem. Doufám proto, že tento koncert Sari Schorr nebude na dlouho její poslední v Praze. A na její chystanou desku se už těším nyní! Takových ženských hlasů na současné scéně je jako šafránu!
Setlist: The Circle is Complete, The Distance, Joyful Sky, Ain't Got No Money, Demolition Man, Ordinary Life, Peace of Mind, Damn the Reason, Aunt Hazel, Beautiful, Hightway 69, Maybe I´m Foolin´, Thank You, Black Betty, I Just Want To Make Love To You, Valentina
