Když v pátek 5. května zrušila Loretta Lynn svůj koncert ve městě Durham v Severní Karolíně (kvůli „nepředvídatelným okolnostem“), její skalní fanoušci brali tento krok jako důsledek vyčerpání. Tato největší žijící country zpěvačka totiž ani ve svých pětaosmdesáti letech nedokáže ubrat plyn, neustále koncertuje a v dubnu při příležitosti svých půlkulatých narozenin oznámila, že na léto plánuje vydat nové album Wouldn't It Be Great, jakési ohlédnutí za svojí dosavadní kariérou. Když byl ovšem zrušen i její sobotní koncert ve městě Myrtle Beach, museli lidé z jejího okolí s pravdou ven: Loretta Lynn utrpěla ve svém domě v Hurricane Mills mozkovou mrtvici.
Již ve čtvrtek večer přijala zpěvačku nemocnice v Nashvillu (stát Tennessee). Naštěstí lékaři záhy její stav označili za stabilizovaný a očekávají brzké uzdravení. Zpěvačce ale doporučili, aby zrušila všechny naplánované koncerty a akce, a to do doby, než bude zcela v pořádku. Vzhledem k jejímu věku však návrat na pódia nemusí být úplně jednoduchý. Od chvíle, kdy se o její indispozici dozvěděla americká veřejnost, zahrnuje tuto hvězdu moderní country podpůrnými zprávami a přáními co nejrychlejšího uzdravení. Její blízcí v minulých dnech oznámili, že se zpěvaččin stav lepší každým dnem.
Havířova dcera
Loretta Lynn se narodila 14. dubna 1935 v hornické osadě Butcher Holler (stát Kentucky) jako druhé z osmi dětí Clary a Melvina „Teda“ Webových. Nuzné, ale šťastné dětství, které prožívala v jedné místnosti prosté dřevěné chatrče, se stalo tématem její bezesporu nejslavnější písně Coal Miner's Daughter z roku 1969, kde se jí na malém prostoru fenomenálně podařilo předat posluchačům veškerou poetiku svého dětství s útrapami i radostnými chvílemi:
„Narodila jsem se jako havířova dcera
ve srubu na kopci v Butcher Holler,
byli jsme chudí, ale měli jsme lásku,
to byla věc, kterou otec dokázal vždy obstarat,
rubal uhlí, aby vydělal nějaký ten dolar.“
V pouhých patnácti letech se po měsíční známosti vdala za jednadvacetiletého Olivera „Doolittla“ Lynna, který jí o pět let později koupil kytaru. Tato událost jí zcela změnila život. Zatímco vychovávala svých šest dětí, naučila se na tento nástroj sama hrát a posléze začala skládat i vlastní písně, s nimiž vystupovala na zábavách v okolí. Již v roce 1960 nahrála svoji první nahrávku, píseň I'm a Honky Tonk Girl, a v polovině 60. let se díky skvělému, ryzímu zpěvu a přirozenému vystupování stala již nedílnou součástí nashvillské hudební scény.
Sympatická vizáž a poutavý životní příběh mladé zpěvačky, která se jen díky vlastní píli a talentu dokázala vyšvihnout z chudého venkova mezi největší hvězdy country, však nebylo tím hlavním, co z ní udělalo fenomén. Loretta Lynn byla prvním, kdo v oblasti poměrně konzervativní country hudby nastolil otázku nelehkého postavení žen ve společnosti: inspiraci čerpala z vlastního komplikovaného vztahu s manželem, který jí permanentně zahýbal a pil, což silnou výpovědní hodnotu jejích písní ještě umocňovalo. Zklamání z manželova chování vložila např. do písní Blue Kentucky Girl, Don't Come Home A-Drinkin', You Ain't Woman Enough, v nichž, v příkrém rozporu s dobovou „morálkou“, vyjadřovala přesvědčení, že ženy by si od svých mužů neměly nechat líbit žádné příkoří.
Ve stejném duchu se nese i legendární Fist City z roku 1968, vtipná, zároveň ale smutná výpověď nešťastné podváděné ženy. Jeden z největších hitů, který ve své době odmítalo hrát několik rozhlasových stanic, však postrádá jakoukoli známku sebelítosti, zobrazuje se v ní Lorettina typicky nespoutaná a sebevědomá povaha. Zpěvačka ji věnovala všem ženám, které se svým mužem prožívají to, co ona. S Doolittlem Lynnem vydržela až do jeho smrti v roce 1996.
Její písně se staly jedním z nejotevřenějších a nejvýstižnějších hlasů obhajujících práva žen střední třídy, srozumitelnými texty a energickým hudebním projevem, obsahujícím to nejlepší z country music, je učila sebeúctě a nebojácnosti. Přesto Loretta Lynn dodnes silně odmítá myšlenky feminismu, který považuje za stejně tak extremistickou hloupost, jako je pro ni mužský šovinismus.
Ve svých písních ovšem neřešila jen nesnadné soužití muže a ženy, např. v roce 1966 nazpívala píseň Dear Uncle Sam, v níž se vymezila proti vietnamské válce, nikoliv z pozice politické (protestsongů se tehdy vynořila celá řada), ale čistě osobní, ženské: „Mám svoji zemi opravdu ráda, ale také miluji svého muže.“ Její nejotevřenější písní zůstává The Pill z roku 1975, kterou otevřeně podpořila právo ženy na kontrolu reprodukce.
Výjimečnost Loretty Lynn spočívá i ve skutečnosti, že si na rozdíl od mnoha svých kolegyň drtivou většinu svých textů napsala sama (více jak 160 kousků), a její hudbu tak lze ve všech ohledech označit za plně autentickou. Tato držitelka čtyř cen Grammy byla uvedena do více hudebních síní slávy, než kterákoliv jiná zpěvačka na světě, v roce 2013 jí prezident Barack Obama udělil Prezidentskou medaili svobody, nejvyšší civilní vyznamenání ve Spojených státech. Její slavná Coal Miner's Daughter byla zařazena mezi 100 nejvýznamnějších písní 20. století. Byla první country zpěvačkou, která se dočkala své hvězdy na slavném hollywoodském chodníku slávy, a to v roce 1977.
V roce 1980 vznikl o její nesnadné cestě za slávou životopisný film (v češtině pod názvem První dáma české country), za který dostala Lorettina představitelka, herečka Sissy Spacek, Oscara za hlavní roli. Nezbývá, než této jedinečné osobnosti (která patří k tomu nejlepšímu, co Nashville nabízí) popřát, aby se co nejdříve zotavila.