Vzpomínáte ještě na ty časy, kdy kapela musela svou debutovou nahrávku vykoupit dlouhými lety živého hraní, nekonečného pilování a dolaďování vlastního stylu? Díky technologickému pokroku jsou dnes tyto časy pryč a novou desku si může nahrát prakticky kdokoliv a ihned. Což pro muziku není vždy to nejlepší.

Čtěte také: Demencia Mortalis přichází s dekadentním albem The End is Nigh

Bastilla vznikla v roce 2013 okolo zpěvačky Terezy Kočičkové a kytaristy Mirka Vosmanského, toho času odpadlíků z regionálních Infection. Ti se obklopili začínajícími muzikanty a pustli se do práce, jejímž výsledkem se o rok později stala deska ...poprvé z Bastilly. Hned po spuštění pochopíte, že tahle parta se heavy metalových klišé nebojí, spíš naopak.

Jako intro slouží zvuky bouřlivé noci a v dáli odbíjejícího zvonu. Jak originální. Hudebně nahrávka pluje ve vodách výše zmíněného heavy metalu, ozvláštněného charakteristickým a pro mě neotřelým dívčím vokálem. Deset písní, jež obsahuje, se rozprostírá po celé škále kvality. Za pozornost určitě stojí šlapající Černý vlk nebo krásně atmosférické kousky Eva či Nářek mořských panen.

Kopřivku vyvolává hlavně skladba Zklamání, kde už se na pilu klišé prostě tlačí příliš, navíc je zpívaná v mužském rodě. Jako z jiného vesmíru potom působí Páteční démon (jediná věc otextovaná basákem Lukášem Studeným) - z konceptu alba zcela vytržená záležitost o radostech a strastech pátečního popíjení. Jako celek je album určitě hodné pozornosti.

I přes jistou nekoncepčnost a nevyváženost deska přináší hlavně příslib do budoucna, což potvrzuje mimo jiné vítězství Bastilly na kolínském Beat festu. Napoprvé se totiž z této Bastilly žádná revoluce nespustí.