Na desce Two Way Connection to the Blues, která vyšla u německého vydavatelství QC Music Label, se sešli dva výrazní muzikanti, kteří pocházejí ze zcela odlišných koutů světa. Východoevropan Johnnie Shepperd, vlastním jménem Ján Pásztor, spolupracoval v minulosti s mnoha americkými hudebníky včetně Keitha Dunna či Karen Carroll. RonN neboli Ron Nehemiah pochází ze státu Connecticut a je zpěvákem, kterého po prvním poslechu nelze jednoduše zařadit do jednoho hudebního stylu.
Mezi dalšími hudebníky se na albu objevili Attila „Crow“ Varjú, který obstarává bicí a perkusní nástroje, na basu se při nahrávání vystřídali nezávisle na sobě Attila Herr a Szilárd Pszota, na klávesovém doprovodu se rovněž podíleli dva hudebníci – Dani Szebényi a Gábor Gyöngyösi.
Profesionální stránka alba se ukáže hned od samého počátku. Přední strana obalu desky skýtá možnost vidět oba hlavní hudebníky na šesti malých fotografiích stylizovaných do rozmotaného fotografického filmu. Z šedobéžového pozadí vystupují černá jména interpretů, což dolaďuje atmosféru vztahující se k minulosti.
Funkově znějící odlehčující počátek alba pomalu otevírá úvodní kapitolu. Nicméně možná se jedná o stránky před samotným příběhem. Posluchač stojí před mottem desky, ale potřebuje odhalit další směřování knihy. Blues bez B. B. Kinga by snad ani nebylo blues. Ghetto Woman nechává vyznívat především hloubku hlasu zpěváka, který se klidně nechává unášet a rozhodně nezařazuje zpátečku.
Jednou z nejvýraznějších skladeb se rozhodně stává Grandma´s Hands. Název skladby se repeticí dostává na začátek většiny z veršů a umocňuje tak nostalgický pocit. V tomto duchu se točí nenásilný podklad kytary, která v několika místech teskně vystoupí a znovu zapluje do doprovodné linky. RonN se zde projevuje jako zpěvák-vypravěč. Posluchači sděluje příběh, svým přednesem působí na jeho emoční stránku. Velice povedený je recitovaný úvod k samotnému zpěvu již za doprovodu kytary. Vývoj skladby pak vystupňuje výrazným spirituálním pojetím. Hebký hlas prokluzuje melodií, poté zesiluje a znovu předkládá příběhovost ve zpívané části s velkým procítěním. Bluesový feeling je znatelný od počátku, nicméně píseň silně čerpá i ze spirituálu a gospelu.
Oba muzikanti si k přepracování vybrali několik skladeb jiných bluesových interpretů. Sympaticky však nekopírují původní nahrávky, ale dávají jim vlastní nádech. RonN se jako vypravěč nezapře i v jiných kouscích a skladatelsky se podílí na některých písních. Zasahuje do textů z pera Willieho Dixona nebo Alberta Collinse a přetavuje je pro svůj hlasový potenciál. Text koresponduje s hlasovým rozsahem, zpěvákovou soulovou barvou i živočišným projevem.
Spontánně znějící výkřiky i zpěv RonNa, který v určitých místech připomíná nestudiovou koncertní náladu, dodávají nahrávce vzhled nastudované improvizace. Právě neobyčejný drive znějící neupraveně je přínosem alba. Vysoké nasazení lze slyšet z rychlejších nahrávek Smokestack Lightning nebo Ego Trip. Ve druhé jmenované se dostává více na klávesový podklad a vyniká zde Shepperd, který si v sólu přímo vyhrává s melodií.
Bending like a Willow Tree dává vyznít výraznému rytmu, ke kterému se vzápětí přidává osobitý černošský hlas zpěváka, sólo doplňuje znovu zcela přirozeně, jako by šlo o živé vystoupení. Při posledních dvou kouscích je nutné zbystřit. Doposud se posluchač střetával s obměnami více či méně známých písní i standardů. Sice hudebníci vybírali z ne úplně známých nahrávek, nicméně na novinkové skladby v žánru se vždy klade větší důraz. Vcelku odvážně si (pouhé) dvě vlastní skladby nechali hudebníci až na konec.
Rock´n´rollový nástup skladby Im Black ´Till Im Blue je význačným tanečním kouskem, který svůj potenciál skrývá v propojení střídavých pasáží zpívaných slok a instrumentálních částí. Klávesy i kytara vystřihnou svá sóla a umocní tak rytmus, Shepperd přiblíží svou kytarou píseň zpět k blues, která se náhle vysmekne a s hlasem pokračuje znovu v energické opakované melodii.
Autorský kousek Hold On zakončuje celou desku, která spojila evropské i americké pojetí blues v příjemné verzi. Hold On lehce vybočuje z řady, uklidňuje předešlou našlapanou atmosféru a spíše se nechává unášet na poklidnější, nejisté vlně zakládající se na rytmu. RonN se zde ukazuje jako bravurní textař, se slovy si ale především pohrává jako interpret vlastního vyjádření. Poslední dvě skladby alba nabízejí možnost nahlédnutí do hudebního světa obou muzikantů, nové skladby nechávají mezi řadou písní, které již před tím žily vlastním životem. Jako skladatelská dvojice by klidně mohla přidat více neoposlouchaných kousků, které své poselství dokážou lehce sdělit.
Slyšet desku, která zní syrově, jako by ani nechtěla připomínat studiovou nahrávku, tedy to, čím ve skutečnosti je, se zdá být v dnešním pojetí hudby snad nemožné. Improvizace, spontaneita i tvůrčí obezřetnost se spojily v jedno s talentem obou muzikantů a dostávají tak posluchače do dimenze nesoučasného, co je v moderním světě jedinečné.
