Lanugo vydali v listopadu 2009 své debutové album Lanugo a ukázali, co všechno lze hudbou vyjádřit. Jejich živé koncerty jsou nabité intimitou a emotivností. Nedávno tato pražská formace představila nový počin s názvem 2011. Nové skladby se od těch na prvním albu poněkud odlišují, ale neztratily ani kapku svého hudebního šarmu.

Deska 2011, podle slov zpěvačky Markéty Foukalové, reflektuje uplynulý rok, a nabízí tak posluchačům pohled do života všech členů skupiny. A že jejich životy nejsou nudnými příběhy otrávených přeživších, dokazuje nejedna skladba.

Skupina Lanugo osvěžuje českou hudební scénu již od roku 2006. Prozatím jejich playlisty variují dvacet skladeb, jež jsou rozděleny do dvou alb (Lanugo, 2011). Lahodná směsice popu, rocku, elektra a jazzu se line z nástrojů Viliama Béreše (piano, klávesy), Rastislava Uhríka (kontrabas, baskytara), Martina Kopřivy (bicí, perkuse) a Mirka Šmilauera (kytara). Nepostradatelným článkem je však bezpochyby Markéta Foukalová, jejíž hlas dává život textům napsaných na kouscích papíru.

Hudba, kterou Lanugo tvoří, je chytrá, melodická a hravá. Mnozí se shodují, že si ji nedokáže vychutnat jen tak nějaký posluchač a že působí spíše na hudbou políbené jedince. Nová deska se ale průměrnému posluchači, v porovnání se starým kouskem, přibližuje.

První tóny nového studiového počinu patří skladbě Tak i já. V tomto kousku posluchač ocení především aranž. Úžasně poskládané zvuky všech nástrojů doplňuje jemnost Markétina hlasu, a obojí se tak snoubí v jedinečný zážitek. Tak i já skrývá neuvěřitelnou energii, kterou však musí každý odhalit sám. A pro každého bude její vrchol v jiném místě. Podobně na tom je i Tiky tau.

Po zmíněných skladbách následují tři kousky, jejichž poslech je největším zážitkem. X označuje místo, Online, Cínoví vojáci.

X označuje místo disponuje příjemnou, chytlavou melodií. Notná dávka hravosti se zde projevuje především v místě, kdy Markéta a Milan Cimfe, který se na desce objevuje jako hostující zpěvák, vyzkoušejí také něco jako rap. Svůj úkol splnilo i jednoduché tleskání, jež podpořilo rytmus celé skladby.

Klavír a zpěv absolutně dominují ve skladbě Online. Píseň má neuvěřitelnou hloubku. Také text disponuje mocí, která si podmaní nejednoho posluchače. Zážitek slibují i Cínoví vojáci, při jejichž poslechu tak trochu mrazí v zádech.

Velkým posunem pro kapelu byla změna jazyka, ve kterém Markéta zpívá. První album obsahovalo jen jednu českou skladbu, zbytek byl věrný angličtině. Markéta angličtinu ale podvedla a oddala se smyslnosti českých slov. A rozhodně to nebyla chyba. Kromě angličtiny chybí Lanugu také trumpetista Miroslav Hloucal. Pro sametový hlas jeho trumpety a křídlovky v nových skladbách již zkrátka nebyl prostor.

Když mlčíš – skladba beze slov, energická Druhá strana, svižnější Někde tam, retro Bludiště, melancholická Opouštím. Každá ze skladeb probouzí ducha originality a hudebního citu.

Z alba je také cítit hudební rukopis Viliama Béreše. Nejvýraznější je ve skladbě Měsíc. Tenhle kousek rozpohybuje tělo, skrývá hudební rozkoš, která se probouzí s prvními zazpívanými slovy. Jeho roztomilý text je jako třešnička na dortu.

Kromě propracovaných skladeb Lanugo nabízejí také neobvyklý přebal alba. Průhledná plastová krabička, v níž se nachází deska ve filcovém sáčku, fotografie z antikvariátu a složený kousek papíru se seznamem skladeb a poděkováním, působí mile. Navíc je v každém přebalu jiná fotografie, každý posluchač tak má přebalový originál.

Lanugo opět dokázali, že se umí vymanit z šedi české hudební scény. Jejich skladby jsou plné citu, zabíjejí stereotyp a s každým tónem objevují nové a nové možnosti.