Tomáš Klus se díky svému třetímu studiovému albu zařadil mezi nejposlouchanější české interprety. Racek roztáhl svá křídla a lehce se vznáší nad těžkými mraky české hudební scény.

Tomáš Klus se narodil 15. května 1986 v Třinci. Jeho srdce zaplňují tři lásky – sport, herectví a hudba. První skladby Tomáše Kluse slýchávali večeřící lidé v baru, dnes má ale na svém kontě již tři studiová alba (Cesta do záhu(d)by, Hlavní uzávěr splínu, Racek) a soundtrack k filmu Anglické jahody. V roce 2010 získal ocenění Zpěvák roku hudebních cen Óčko a Anděl, v roce 2011 přidal ještě titul stříbrného Českého slavíka.

Mistr slova a kytary pro své posluchače chtěl připravit lahodné menu v podobě čtrnácti chodů. Něco se ale stalo a všechny pokrmy zůstaly syrové. Žádné koření, žádná omáčka, žádné přílohy. Díky bohu. Protože jen tak mohly vyniknout plné chutě kytar a Tomášova hlasu.

Syrovost Racka je patrně tím nejlepším, co si posluchači nového písničkářského počinu mohli přát. Tomáš desku nahrával doma, což se na výsledném efektu značně odrazilo. Skladby nejsou přeumělkované, hudební nástroje se nesnaží vyhrát bitvu o nejsilněji zahraný tón. Z hudby prýští živočišnost, která člověku dává pocit, že zpěvák stojí přímo v jeho pokoji a hraje jen pro něj. Tento pocit ještě umocňuje smích, výkřiky a komentáře, které zpěv doplňují.

Album otevírá přibližně půlminutová Teplota vody, která je spíše pro usmání. Jedná se o jednoduchý návod k použití sprchové hadice, jež je patrně zdařilou improvizací, kterou si její aktéři oblíbili natolik, že ji zařadili i na album.

Podobné kousky se na desce objeví ještě dvakrát. Okoloběhu a Textovka v hudbě jsou taktéž velmi krátké a úderné. Jejich přítomnost na albu může někoho rušit, hravá duše v nich ale najde zalíbení.

Ostatní písně jsou již plnohodnotnými hudebními počiny se skvěle promyšlenými texty. Každé slovo má své určené místo, aby mohlo probudit v posluchači emoce. Dvanáct na první poslech obyčejných skladeb se pyšní vskutku širokou škálou nálad. Hudebně i textově. Racek posluchače provede od sarkasmu a ironie, přes lásku a něhu až k rozčilení a strachu.

Sibyla a Soběc jsou živějšími kousky, které v člověku probudí dobrou náladu a touhu. Naopak Trigorin nebo Nina jsou klidné skladby nutící přemýšlet. Pánubohudooken svým způsobem provokuje. Dno za dnem zastupuje temnější část celé desky, která s sebou přináší úzkost. V Podléhnutí se velmi nápaditě mění rytmus, což je vítaným zpestřením. Zkrátka po každého něco.

Bystřejší ucho bude ve skladbách postrádat rytmický nástroj. Jak bylo již zmíněno, Racek je vystavěn pouze na kytarách, pro bicí tak na albu již nezbylo místo, což dodává skladbám tu správnou náladu. Ale protože si český písničkář se zvukem rád hraje, použil k dokreslení melodie jakési ruchy. Tyto špinavé zvuky měly na svědomí nejrůznější předměty, které měl muzikant zrovna při ruce. A protože deska vznikala v domácím prostředí, hrálo se mimo jiné i na psací stroj nebo zubní kartáček.

Racek je zakončen nádhernou skladbou Ledaco. Vánoční tematika a jemná melodie působí mile. Navíc zpěvák v posluchačích probouzí kromě dobré nálady i zvědavost.

Tomáš Klus si na svém novém albu hraje. Hraje si s melodiemi, se zvukem, se slovy. Výsledkem je album, které baví. Nešikovnost i ladnost českého jazyka společně s promyšlenými melodiemi namíchaly báječný koktejl, který potěší veškeré chuťové buňky hudebního nadšence.