Kapela sama svou hudbu popisuje jako indie žánr inspirovaný skandinávskou lehkostí a britskou melodičností. A opravdu, severská melancholie jako by se mísila s něčím velmi britským. Některé písně zvukově připomínají Placebo v akustické verzi.
První půlka desky se zdá spíše zaměřená na instrumentální stránku, v druhé části jako by album nabíralo na melodičnosti, zde se dočkáme velmi zajímavých hlasových výkonů. Celek ale působí velmi zaobleným dojmem, pro někoho možná i mírně monotónním.

První skladba Let's escape from who we are má velmi zajímavý koncept. Z nepříliš melodického a strohého začátku se po půlce vyvine líbivá podtrhující harmonie a skladba tak postupně nabývá na intenzitě. Na konci si ještě užijeme dozvuk oné harmonie. Jako začátek desky opravdu povedené a nadčasové.
Čtvrtá píseň Cold hands, warm heart je nepochybně jedna z nejlepších na desce. Kapele se podařilo napodobit tlukot srdce, který můžeme slyšet po celou dobu skladby, a který perfektně dotváří atmosféru. Refrén je pak tvořen jen jakýmsi pobrukováním, ovšem jeho melodie je přímo úchvatná. Znít vám v hlavě bude nejspíš ještě dobrých pár hodin.
V druhé části desky jsou nejzajímavějšími kousky písně What if a Needle in the hay. Obě připomínají akustické rockové balady a vyznačují se výraznou melodičností.
Celkově se jedná o povedené album, ovšem samozřejmě nadchne hlavně příznivce indie a alternativní scény.

Republic of Two jsou kapela vskutku originální. Vystoupení Jiřího Buriana a Mikoláše Růžičky totiž doprování ještě výtvarník Aleš Růžička, který na plátno transformuje hudební frekvence do podoby obrazů. Hudební zážitek je tak obohacen o novou dimenzi, různé formy umění se zde prolínají. Album Silent Disco, jež vyšlo 11. dubna, je pro kapelu v pořadí třetí dílo. V pražském divadle Archa proběhl 25. dubna jeho křest. Ke skladbě Cold Hands, warm Heart navíc vznikl i zbrusu nový videoklip. Na tom kapela spolupracovala s partou nadšenců v Kamerunu, kde se snažili o záchranu pralesa a dokonce dokázali i postavit školu pro místní děti.

Vznik videoklipu komentuje Jiří Burian těmito slovy:
„Mám velkou radost ze spolupráce s lidmi z nadace Kedjom-Keku, z toho jak klip dopadl i z celého konceptu série videoklipů z různých zemí světa. Je zajímavé, že zatím co my tady řešíme banální problémy a žijeme si v přepychu, v Kamerunu jsou lidé, kteří mají daleko důležitější a významnější věci na práci, ať už je to je stavba školek ,výuka dětí nebo sázení stromů v pralesech, které pomalu mizí. Jsme velice rádi, že jsme mohli s naší hudbou být součástí něčeho tak významného".

Kapela je od konce dubna do začátku června na turné a do Prahy zavítá dokonce třikrát.