Deska tak má dvě pomyslné části nahrané v různých dobách. Úvodní část, kterou složil Lalo Schifrin, byla nahrána v roce 2012 a obsahuje tři písně. Druhá část obsahuje jednu nahrávku, na níž se podílel skladatelsky již zmíněný Vince Mendoza a byla natočena v roce 2014 pod taktovkou Tomáše Braunera.
Lalo Schifrin je širšímu posluchačstvu znám především jako filmový skladatel, který složil z těch nejznámějších například téma k filmu Mission Impossible či Dirty Harry s Clintonem Eastwoodem. Na svém kontě má ovšem desítky filmových a seriálových melodií. Mimo skládání je též skvělým klavíristou a dirigentem, což ho přivedlo do kontaktu s Českým národním symfonickým orchestrem, kde se seznámil právě i s Janem Hasenöhrlem.
Úvodní Allegro moderato zprvu navodí atmosféru poklidných smyčců, které poskytnou prostor pro následující vzájemnou komunikaci se sólovou Hasenöhrlovou trubkou. Následující Andantino pro změnu strhne posluchače do bluesového oparu, kde se jeho mysl může zasnít při poslechu nádherných tónů harfy. Trubka nás tak provádí různými náladami, které rozvíjí i již přítomné dechy. V třetí, bonusové části – Afrocuban Prayer, dojde na rytmičtější vstupy, kdy hned ze začátku se ozvou mohutné tympány, na něž opět trubka reaguje, aby jí následně opět odpověděly dechy. Skladba postupně graduje v rychlejším tempu a rozproudí posluchači krev.
Ačkoli má tedy Schifrinovská část necelých dvacet minut, dokáže nám nabídnout hned několik poloh, ve kterých se trubka může příjemně předvést. Hezká pocta a Jan Hasenöhrl si ji musel i skutečně užít, když ji 12. prosince 2011 naživo s Českým národním symfonickým orchestrem pod vedením dirigenta Kryštofa Marka v Obecním domě odehrál.
Vince Mendoza dostal prostor ukázat své skladatelské vlohy v poslední stopě nazvané New York Stories. V téměř 16 minutové písni zkušeně odhalil Vince Mendoza všechny své aranžérské triky, které využívá s oblibou na příklad při aranžích hudebních počinů z oblasti jazz fusion. Připomeňme například jeho umělecké počiny, když se podílel na přearanžování písní při poctě dílu klavíristy Joea Zawinula. Spolupracoval ale též přímo s Patem Methenym, Garym Burtonem či Johnem Scofieldem. Ale již k jeho písni na desce.
Čtěte také: Festival Prague Proms představil žijící legendy Johna Abercrombieho, Joe Lovana a Vince Mendozu
Rychlý vývoj skladby, změny tempa a tématu nedovolí orchestru zahálet. Dramatické i klidné momenty připomínají vlny moře, které se pod vlivem bouře či klidného vánku mohou vždy okamžitě proměnit od orkánu po drobnou vlnku. Orchestr s přehledem přehazuje v písni výhybky a dociluje poznání, proč si právě toto těleso vybírají zkušení skladatelé jako Ennio Morricone, Vince Mendoza či Lalo Schifrin a samozřejmě mnozí jiní. Profesionalita hráčů Českého národního symfonického orchestru je totiž nejlepší reklamou a Jan Hasenöhrl si zaslouží uznání tak nejen jako trumpetista, ale i jako ředitel výtečného hudebního souboru.
