Deset skladeb společně s jedenáctým remixem otevírají posluchačům dveře do města We on the Moon. Na každém rohu zde lze nalézt odkazy na život překypující energií a zábavou. Nechybí ale ani zamyšlení a jemnost. Kluci se ve své tvorbě ponořili do hudebního moře a vylovili z něj to nejlepší, co se pod hladinou nacházelo. V jejich počínání jim sekundoval přední český producent Boris Carloff. A výsledek? Výborné album.

Desku Beating the Heroes otevírá kousek s názvem It’s Time to Start Your Game. Tento počin nabitý jako revolver připravený zasadit ránu je vystavěný na kytarovém zvuku, se kterým si kluci vážně vyhráli. Je hodně úderný a posluchač díky němu zpozorní .

Poněkud potlačený zpěv ale naplno vyniká až v Paralyzed. Zpěvák Tomáš Červinka zde nechá naplno vyniknout svou výbornou barvu hlasu. Jeho projev je přesný, tvrdý a nakažlivý. Skladba má hodně melodický refrén, a tak není divu, že kluci ji vybrali jako první singl celé desky. Unexpected Changes ani na okamžik za prvními skladbami nezaostává. Rychlejší kousek zkrátka nenechá posluchače oddechnout, jako by s ním začali šít všichni čerti.

Tempo začne lehce polevovat v počinech s příznačným názvem Title Doesn’t Explain the Content of this Song a v následující Gentlemen are a Dying Breed. And whither the Lydalike Ladies? S nadsázkou řečeno barokní zvuk cembala je přinejmenším překvapivý. Zvuková originalita je však přesně to, co posluchač v dnešní době hledá. A We on the Moon našli správnou kombinaci, díky které bude jejich zvuk pro fanoušky signálem, který v nich bude již navždy evokovat tóny oné skladby.

The Ocean Sky uložila rychlé tempo k spánku, čímž odhalila opět trochu jinou polohu kapely. Kluci prokázali, že se dokážou s každým tónem pomazlit a položit do něj celou osobnost. Obdobně lze mluvit také o Against Delusions, Chapter No. Infinite. Ta upoutává procítěným zpěvem, který je velmi vkusně doplněn jemnými zvuky hudebních nástrojů. Skvělou atmosféru zde vytvářejí bicí nástroje.

We on the Moon stvořili dokonalý audiovizuální koncpet

Kluci si hrají nejen s hudbou, ale rovněž s názvy skladeb, které mají silnou výpovědní hodnotu. Navíc se nejedná o žádná dvouslovná spojení, ale o pěkně dlouhé řetězce slov. Doufejme jen, že takové názvy (ač v nich lze nalézt uměleckou hodnotu) nakonec nebudou kontraproduktivní. Přeci jenom bude asi pro posluchače docela obtížné si je zapamatovat. We on the Moon se patrně nevyhnou faktu, že jejich skladby si každý přejmenuje po svém.

Vymazlené nejsou jen názvy, ale i přebal alba. Jedná se o kreslené zobrazení města, které stvořila kapela z osobností a věcí, které pro ně něco znamenají. Nedivte se tedy, když na jejich ulici potkáte Homera Simpsona a z okna na vás bude svůj znepokojený zrak upírat vrah z filmu Saw.

Živelnost se kapele do žil vrací společně s osmým počinem I Was a Sailor for Twenty Years and This Is the Only Thing I’ve Experienced. Bez jakékoli předehry začíná Conscious Dreaming, která osloví rytmem a úderností. Údernost jakoby určuje rychlost tepu posluchačova srdce. Také Fashion Is the Most Important Thing Right after Money si díky skvělému provedení a bláznivosti, která z ní prýští, zajisté najde své příznivce.

Album uzavírá remix písně Paralyzed, který vznikl pod taktovkou Borise Carloffa. Skvělou věcí koketující s elektronikou nepohrdne snad žádný club.

We on the Moon sebrali veškeré své síly a stvořili desku, která je nabitá od prvního do posledního tónu. Nadšení a tvrdá, dobře odvedená práce jsou cítit z každé přehrané vteřiny. Pokud ve své sbírce tohle album ještě nemáte, není proč váhat.