Novou deskou projektu Ceramic Dog přiživuje opět svůj záběr v oblasti syrověji znějící hudby. Při porovnání s dřívějšími aktivitami tohoto projektu se dá snadno konstatovat, že Marc Ribot na novém albu citelně přitvrdil, což dává tomuto uskupení opět zcela nový rozměr.

Čtěte také: Kytaristé Federsel a Mäkelä křtili v Rekomandu desku

Se stejnou sestavou jako na předchozím albu přistoupil k novému hudebnímu experimentu z jiného konce. Po boku bubeníka Chese Smithe a baskytaristy Shahzada Ismailyho se Marc Ribot vydal znovuobjevovat punkové kořeny, psychedelii, svobodu a anarchii, což určitě zaujme i mladé rebely, kteří se slzou v oku poslouchají doma Jimiho Hendrixe.

Ty chytne pravděpodobně hned úvodní kousek Lies My Body Told Me, který se nirvanovsky přibližuje sedmdesátým létům, nicméně je osvěžuje punkovým nihilismem a sarkasmem deváté dekády dvacátého století a stylizovaným ribotovským humorem jednadvacatého století.

Nejen pro tyto rebely je ovšem určeno album Your Turn, ačkoli nasazení tria by se nejlépe dalo popsat jako vystoupení zlých naštvaných mužů. Tento přístup sám o sobě dodává desce šťávu a energii. Bluesové a freakoutové momenty (píseň Mr. Pants Goes to Hollywood) zase pro změnu připomínají tvorbu Kapitána Beefhearta, kdyby ovšem nebyly posilněny dozvuky elektronických udělátek.

Proti dřívější desce je Your Turn rockově syrovější a psychedeličtější, přesto melodicky znějící

Na Marcovi Ribotovi je zkrátka poznat, že je opravdu hračička, neboť skladby z nové desky obsahují různé zajímavé zvuky, které sesbíral při natáčení bůhví odkud (včetně ruchů vodovodního potrubí ze studia, kde se deska natáčela) . Stylová hravost se projevuje například při zpívané skladbě The Kid Is Back, která jako by vypadla z tvorby Franka Sinatry, přesto nese všechny znaky Ribotovy továrny hudebního humoru.

Aby posluchač neusnul na vavřínech, následuje hned po této oddychovce syrová verze skladby Take 5, kterou v originále nahrál klavírista Dave Brubeck. Marc Ribot ji ovšem obdařil psychedelicky rockovým kabátkem, kterým se původní čisté verzi tato předělávka hodně vzdaluje.

Při srovnání s předchozím albem Party Intellectuals se dá hned po prvním poslechu říci, že novější tvorba funguje více jako celek, neboť předchozí zvukový experiment stál převážně na elektronických hračkách, které činily každou píseň trochu jinou. Deska Your Turn působí kompaktněji a veze se spíše na syrovější vlně rocku, psychedelie a freak-outu, čímž se sice vrací myšlenkově zdánlivě do minulosti, přesto ovšem využívá současných muzikantských postupů.

Na Your Turn si konečně mohl zahrát Marc Ribot na rockovou hvězdu a popustil tak možná z legrace i uzdu své kytaře, takže posluchač si může vychutnat množství nadupaných kytarových sól. Zbytek kapely šlape přesně jako švýcarské hodinky, ani jim samozřejmě nechybí energie a nadšení ze hry.

Tímto albem Marc Ribot opět potvrdil, že patří k jedněm z nejzajímavějších hudebních experimentátorů současnosti, který se nebojí zabrousit do vod všech možných žánrů. Po předchozím jazzovějším období se tak nyní vrací k syrovějšímu základu hraní. Nezbývá tedy nic jiného, než si této nastávající éry v jeho tvorbě náležitě užít, protože již příští rok může být americký umělec opět někde jinde, klidně i v klezmerové kapele.