Přestože se zdá, že prog rock a art rock je již dávno za zenitem, a že ho v zásadě prosazují již jen dožívající legendy (King Crimson, Yes, ELP a další) tohoto v 70. letech populárního rockového odvětví, není tomu tak. Existuje i nová generace, která svoji duši zasvětila složitým rockovým kompozicím, nadupaným rockovými sóly. Zároveň si ale uvědomuje, že je potřeba je aktualizovat pro současného posluchače.

Čtěte také: Gary Lucas vydává nové album inspirované filmovou hudbou

Na rozdíl od svých předchůdců dokáží využít všech možných prvků. Konkrétněji The Wrong Object je mladá skupina původem z Belgie, kterou tvoří šest členů – Michel Delville (kytara), Antoine Guenet (klávesy,zpěv), Marti Melia (saxofony, klarinet), Francois Lourtie (saxofony, zpěv), Pierre Mottet (baskytara) a Laurent Delchambre (bicí a perkuse).

Širší obsazení nabízí skupině spoustu zvukových možností, kterých také náležitě využívá. Dalo by se říci, že stejně jako skladatel Frank Zappa k uskutečnění svých představ a pro své komplikované melodické kompozice využíval muzikanty jako živé nástroje, belgičtí hudebnící se dobrovolně odevzdali podobnému fungování. Na výrazně rockové rytmice tak skupina vrství všechny možné nápady, které jí přijdou na mysl. Nápadité zapojení dechové sekce využívá osvědčených postupů z žánrů jako jazz fusion, nicméně, jen co se člověk nějaké hudební pasáže zachytí jako pomocného stébla, skupina obrátí a vrhne se někam úplně jinam.

Nejedná se tak o čistý progresivní rock, protože The Wrong Object opravdu pracují se všemi vlivy, které se jim zrovna hodí do krámu. S Frankem Zappou má tato deska ovšem možná ještě více společného, protože některá kytarová sóla jako kdyby byla zahrána samotným slavným skladatelem, technika i zvuk kytary jsou přinejmenším hodně podobné, mnohé dechové aranže též jako kdyby vycházely z desek jako Grand Wazoo či Hot Rats.

Přestože je tak mnoho věcí povědomých, nedá se říci, že by se jednalo o nějaké umělecké vykradačství. Představitelé The Wrong Object zkrátka využívají všeho, co se v rockové historii vyskytlo, aby toho s nápadem sobě vlastním vhodně využili ve svých písních. Za zmínku rovněž stojí fakt, že žánrové přesahy překvapivě nepůsobí nijak násilně - změny temp, nálad, sól jsou zkrátka podávany přirozeně. Výsledkem je zajímavý guláš, který zachutná jak rockerovi, tak i příznivci jazzu.

Ve skladbě Jungle Cow, která je rozdělena do tří části, posluchač zřejmě nejvíce pochopí kompoziční zvláštnosti skupiny Wrong Object. Od minimalisticky noisových hladin se jako při bouři postupně vzedme vlna klavírních tónů, které odstartují postupně rockovější změnu ve skladbě. Tomuto ovšem předchází příjemná souhra klavíru a dechů, které na chvíli zakryjí jinak převážně rockový charakter desky, aby snad hudebníci posluchači dokázali, že jejich záběr je podstatně širší.

Ačkoli je deska převážně instrumentálně postavená, nalezneme na ní i jeden zpívaný kousek. Píseň Glass Cubes je příjemnou změnou, která svojí odlišností vytrhne z předchozího přesně komponovaného megalomanství. Ačkoli je zde zpěv spíše jakousi ozdobou, přesto zaujme svým projevem, kde se k mužskému hlasu postupně zapojí ženský sbor a tím tak podtrhne divoký závěr písně.

Podtrženo, sečteno. Ačkoli se možná The Wrong Object pokouší o hudební revoluci tam, kde jí již není třeba, je potřeba ocenit jejich hravost a lehkost, s jakou dokáží skloubit mnoho do dnešní doby nezkombinovatelných vlivů a stylů. Svojí lhostejností nad žánrovými škatulkami si připravují dobrou pozici proto, aby jednou měli publikum, které se bude skládat ze všech možných částí hudebního spektra. Půjdou-li navíc dále cestou experimentu a nenechají se zlákat ke kýči a patosu, jehož blízkost je u art rocku velkým nebezpečím, mají šanci být jednou z nejzajímavějších rockových kapel v Evropě. Rozhodně se nevyplatí je podceňovat a správný hudební gurmán již nyní bude sledovat dále jejich cestu složitou hudební džunglí, jakou rocková scéna dnes je.