Postava amerického kytaristy, skladatele a producenta Garyho Lucase je spojena s Českou republikou více, než by se na první pohled zdálo. Jeho pradědeček byl totiž Čech, a proto není divu, že například jeho poslední album je věnováno české klasické hudbě (album Gary Lucas Plays Bohemian Classics vyšlo na vinylu v roce 2012). Gary se věnuje především akustické a elektrické kytaře a za svůj život spolupracoval s řadou velmi významných avantgardních umělců (Lou Reed, Captain Beefheart, John Zorn, ...), ale i těch neavantgardních jako byl například Jeff Buckley, se kterým natočil veleúspěšné album Grace.

Čtěte také: Alternativa 2012: Milan Knížák rozbil hudbu, Gary Lucas zavzpomínal na Kapitána Beefhearta 

Jeho kytarové pojetí je osobité a už od prvních tónů je zřejmé, že je silně zakořeněno v blues. Na svém nejnovějším albu Cinefantastique se zaměřil na více či méně známé filmové skladby a zaranžoval je pro akustickou a nebo elektrickou kytaru. Pojďme se tedy na toto zajímavé album podívat blíže.

Album obsahuje celkem 17 skladeb, přičemž z hlediska filmů, ze kterých skladby vychází, je velmi pestré. Najdeme zde totiž skladby ze snímků relativně nedávných (Casino Royale či Sex a Lucia), ale i velmi starých a pro většinu posluchačů troufám si tvrdit neznámých (Mon Oncle, Monsieur Hulot´s Holiday). Potěšující ale je, že žádná z nich nespadá do kategorie zcela notoricky známé melodie, a tak prostřednictvím Garyho kytary často objevíte řadu krásných melodií.

Všechny písně jsou zaranžovány pouze pro kytaru a nenajdeme zde tedy žádné klasické doprovodné nástroje. Pouze ve skladbě J´accuse můžeme na pár okamžiků zaslechnout housle. Délka jednotlivých kompozic je víceméně standardní. Výjimku tvoří pouze více než 20ti minutová experimentální skladba s názvem Entr´acte, ve které se postupně prolínají a střídají rytmické pasáže akustické kytary s plochami vytvořenými efektovanou elektrickou kytarou.

Celé album je příjemně prosyceno blues a některé písně jsou také výrazně laděny do country (obzvláště díky prstovému hraní). Např. ve skladbě The Man Who Shot Liberty Valance uslyšíme Steelku a v jiných skladbách Gary často sáhnul také k bottlenecku. Většina písní zaznívá v úpravě pro akustickou kytaru, ale v některých autor přeci jen sáhnul po kytaře elektrické, jejíž zvuk je díky prstovému hraní velmi příjemný, osobitý a typicky stratocasterovský. Jednou z takových skladeb je například Vertigo/Psycho či Spanish Dracula, kde autor experimentoval (někdy možná až příliš) i s řadou efektů, obzvláště delayů a také s volume pedálem.

Tyto písně v každém případě odhalují Garyho experimentální tvář, obzvlášť kombinace zefektované elektrické kytary se syrovou přímočarostí akustické kytary je v několika skladbách typická. Při poslechu celé album příjemně plyne. Klidnější skladby jsou ideální na podvečerní návraty domů, charakter avantgardnějších částí alba lépe vynikne až při návratech výrazně pozdějších. Obzvlášť zajímavé a často překvapující je porovnání skladeb se svým originálem. Celkově vzato jedná se jistě o zdařilou práci zkušeného muzikanta a velmi osobitého kytaristy.