Count Portmon je sólový projekt Jana Faixe, jenž mimojiné působí v kapelách Skrytý půvab byrokracie, Stratocluster a Unifiction. Faix samozřejmě není jediným, kdo se na domácí hudební scéně této poměrně okrajové tvorbě manipulace s nahrávkami věnuje, svou vyprofilovaností, angažovaností (věnuje se hudební publicistice a zároveň vede netlabel Signals from Arkaim) a volbou ústředního nástroje - walkmanu -si však právě jako Count Portmon dokázal vydobýt svébytnou pozici.
Manipulací s nahrávkami Count Portmon nechává vyvstát ze zvukového pole nahrávek to, co jsme většinou zvyklí při poslechu hudby ignorovat, ne-li dokonce potlačovat- šum, brum, pískání zkrátka vše, co lze označit termínem glitch. Tím se mu daří smazávat hranice mezi hudbou a hlukem. Je to právě pomocí hluku, který se postupně do nahrávky vkrádá a zamořuje ji, jímž nás upozorňuje na naše často omezené způsoby vnímání hudby.
V pořadí již šestá deska s eponymním názvem představuje nevšedně plastický zvukový počin, ve kterém se kloubí hra na nástroje s elektronikou, efektováním a prací s terénními nahrávkami. Ve využití hluku je tentokrát Count Portmon opatrnější a tak ve srovnání s jeho předchozími počiny působí nové album poměrně umírněně. Estetiku dekadence a jakousi sympatickou zvrácenost si ovšem stále udržuje.
Album zahajuje až téměř nostalgicky osmdesátkový ambientní syntezátor, na který se postupně nabalují všelijaké elektronické zvuky a ruchy, překotný beat, low-fi basa a hlučení lidí pořízené nejspíš v nějakém zapadlém lokále. Druhá skladba si pohrává se smyčkou z jakési obskurní ezoterické meditativní nahrávky, jejíž hlas je postupně odlidšťován zkreslením a hlukem až je nakonec přetvořen k nepoznání od originálu. Následující skladba těží z průrazných syntezátorových vln a různých zvukových průniků - příznivci glitche si přijdou na své především zde. Další zase svou temnou zvukovou náplní připomíná broušení kovu a zvuky asocijující ohýbané a lámající se železo, které se postupně rozprostírají do vyšších i nižších frekvenčních pásem. Ve zbylých skladbách zazní zajímavě zpitvořená nahrávka Mozarta, jakožto i zvířecí halekání členů kapely Unifiction. Poslední kus trvající přes 23 minut svou monotóností a všudypřítomným tikavým beatem jen potvrzuje časovou neukotvenost a neukončenost alba.
Zpracování obalu koresponduje výborně s tekutostí celého alba. Obal je politý zlatou barvou, která je nesouměrně rozmazána na různých místech. Na pravém dolním rohu vystupuje z této abstraktní malby lehce gotizujícím fontem název interpreta i alba. Více informací na bookletu nečekejte. Minimalisticky je pořešena i informační stránka alba - skladby jsou označeny jen pořadovými čísly.
Přesto, že Count Portmon na svém novém albu dosti vzpomíná a reflektuje své inspirační zdroje, nepřestává v nich objevovat stále čerstvý potenciál a neotřelé způsoby jejich reprodukce. Lze tedy říct, že dekonstrukcí nahrávek na kazetách hudební materiál tohoto téměř mrtvého media aktualizuje a dává mu nový život. Jak Count Portmon rozkládá nahrávky naživo si můžeme poslechnout již nadcházející pátek 26. září na palubě (A)void Floating Gallery.
Album je volně k poslechu na http://poli5.bandcamp.com/album/count-portmon nebo lze zakoupit na cd v obchodu vydavatelství Polí5 Rekomando.
