Epica odstartovala svou úspěšnou kariéru v roce 2002 albem The Phantom Agony. Deset let existence kapela oslavila a uzavřela 23. března 2013 koncertem Retrospect. Byl velmi výjimečný – s kapelou hrál po boku i symfonický orchestr a sbor, na podiu se objevili i bývalí členové Yves Huts, Ad Sluijter a Jeoren Simons, hostovala také Floor Jansen.
Po posledním koncertu v červnu 2013 se Epica téměř na rok odmlčela – nejen díky těhotenství Simone Simons, ale i za účelem tvorby nového materiálu. Poslední album bylo nahráno v Nizozemí v Sandlane Recording Facilities a otevřelo novou éru kapely. Současná hudba se od předchozí tvorby dosti liší. Je modernější a dravější, Simoniny vokály již neznějí tak vznešeně, jako tomu bývalo v předchozích letech. Ke změně zajisté přispěla i spolupráce s novým producentem, jímž se stal Joost van den Broek. Konečný mix hudby provedl Jacob Hansen.
Čtěte také: Rozhovor s Hammerfall: Nové album je následovníkem Legacy of Kings
Samotný přebal alba, jehož autorem je Stephan Heilemann, předpovídá, že jeho konceptem není žádná lehkomyslnost. Texty z pera Marka Jansena a Simone Simons pojednávají o kvantové fyzice – o tom, že vytváříme realitu našimi myšlenkami.
Epica na nic nečeká a úderně album otevírá intrem Originem. Neméně úderný začátek plný energie má i druhá skladba v pořadí - The Second Stone. Refrén v podání Simone a sboru je velmi chytlavý, posluchač ho z hlavy jen tak nevyžene. Následující The Essence of Silence byla vydána ještě před publikací alba jako první singl. Poklidné smyčcové a klavírní intro přeruší energické kytarové riffy a Markův growl, který v této písni dostává velký prostor. Píseň Victims of Contingency sice otevírají smyčcové nástroje, přesto je nástup velmi tvrdý. Ke slovu se jako první opět dostává Mark, celkově tvrdý dojem písně pak ostře narušuje refrén, za nějž by se nemusela stydět žádná popová ikona.
Opět smyčce, tentokrát ovšem velmi klidné, otevírají píseň Sense Without Sanity. Jedná se o melodičtější kousek, text upozorňuje na to, že nás mysl nutí věřit věcem, které nejsou reálné.
Unchain Utopia se stala druhým singlem, ke kterému měl vyjít videoklip – nakonec vzniklo cosi mezi videoklipem a textovým videem. Velký prostor zde dostává sbor, který vypráví o národu, jenž se chce vyprostit ze spárů totalitního režimu.
Nádherná instrumentální skladba The Fifth Guardian nás přenese do Asie a přivede k hlubokým myšlenkám. Původně měla být jen intrem pro Chemical Insomnia, která udeří ihned poté. Píseň je příkladem úžasného spojení dravosti a melodičnosti, čemuž napomáhá i kontrastní dialog mezi growlem a operním zpěvem. K ignoraci naší mysli a naslouchání hlasu srdce nás nabádá Reverence. Melodický refrén může leckoho skutečně okouzlit. Klidná klavírní melodie nás uvede do písně Omen. Během chvíle je však klavír rázně přerušen kytarami, na baladu si ještě musíme počkat. Píseň je energická, refrén by se dal použít jako lék proti zachmuřené náladě. Simone v písni radí, aby si lidé nenechávali své problémy pro sebe a přijali pomoc blízkých.
{youtube}I8y99z5EVtY{/youtube}
Další song také otevírá klavír, tentokrát už se opravdu jedná o baladu. Původně měla vypadat jako Chasing the Dragon z alba The Divine Conspiracy z roku 2007, ale nakonec je Canvas of Life kratší, vůbec se ke slovu nedostane Mark a sbor téměř také ne. Melodie má úžasné uklidňující účinky, po epickém vrcholu Simoniných vokálů se sborem balada utichá stejnou klavírní melodií, kterou začínala. Z klidu nás vyruší chytlavá Natural Corruption. Svižně ubíhá vpřed, zhruba ve dvou třetinách přichází zklidnění v podobě klavíru a vlídného zpěvu Simone, na což navazuje kytarové sólo. Na speciální edici alba je k poslechu i akustická verze této písně a je opravdu těžké říci, která z nich je lepší.
Závěr alba The Quantum Enigma tvoří jako obvykle stejnojmenná píseň, kterou kapela označila za druhé pokračování Kingdom of Heaven z úspěšného alba Design Your Universe (2009). Téměř dvanáct minut dlouhá píseň začíná zpěvem tibetských mnichů, zanedlouho se však rozjede. I refrén je velmi rytmický a chytlavý. V písni dostávají prostor klidné pasáže, sbor, i growl. Text se zabývá samotnou kvantovou záhadou: co vlastně existuje, pokud veškerou realitu tvoří naše myšlenky?
O ukončení písně se stejně jako o začátek postarali tibetští mniši a uzavírají tak celé album.
