Stejnojmenná skladba s celým albem - Breakthrough - byla jednou z prvních vlaštovek, které 48letý Joe Bonamassa vypustil ještě před vydáním alba. Číslo 1 na desce nakopne 45minutový nářez tím nejlepším, co hudebník už řadu let na bluesové scéně předvádí. Silná melodie, robustní riff, ženské doprovodné vokály v refrénech a jeho nezaměnitelný hlas. Každý text působící jako minibáseň v sobě skrývá příběh a mnohdy i nenápadnými narážkami se dotýká samotného žánru. Blues. 

When your trust is gone

Like being lost, left for dead

The blues can pull you down and leave you empty

Sleeping alone in an empty bed.

I'll Take the Blame je tikající bluesová vypalovačka, ve které Bonamassův hlas i vysoké tóny jeho svěží kytary zakončují nerozhodně. Střídají se, překrývají, až na konci posluchače mrzí, že není delší. Bonamassa umí uchopit melancholickou baladu takovým způsobem, že po několika tónech raní. Zamíří přesně tam, kde vás zasáhne. Procítěnou skladbu Broken Record se nebojí natáhnout na 7 minut, během kterých se nenápnými ozvláštněními vrací k hlavní lince. Přizvanými ženskými vokály znovu kouzlí v refrénu, který utíná poklesem svého zjizveného hlasu tak, že vytváří smyslnou atmosféru čehosi nedořečeného, možná až magického. 

Je velmi těžké vybral lídra celého alba, protože každá z písní je velmi osobitá. Shake This Ground má až soul-gospelový feeling, který graduje v chytlavém vcelku jednoduchém, ale vrstevnatém refrénu. Právě díky němu aspiruje na skladbu, která vám v paměti uvízne nadlouho, každopádně je nutné dodat, že v tom nejlepším slova smyslu. Bonamassa je písničkář vlastního nástroje. Jeho kytara mluví, vypráví i burcuje. Přichází na řadu v ten pravý moment, ve kterém neúprosně převezme otěže a vystřídá tak neméně kvalitní zpěv. Obě umění se tak propojují, střídají a upozaďují v ten správný okamžik, aby vystihly příběh skladby v co nejemotivnější podobě. 

Píseň Still Walking With Me dává větší prostor doprovodnému pianu a doslova nutí k tanci. Pokud zrovna tuto pecku zařadí do svého playlistu na turné, vytrhne soustředěné publikum na jeho kytarový um a pozornost přenese na komplexní pojetí všech nástrojů. 

Každá z desek či vinylů tohoto vynikajícího muzikanta, který je zároveň členem superskupiny Black Country Communion a na třech studiových albech spolupracoval s bluesrockovou divou Beth Hart, má i osobitý přebal. Ten poslední nutí k zamyšlení. Dveře jako do jiného světa lákají k poslechu starší muziky v soudobém hávu. Vyprahlá příroda všude kolem, ale za dveřmi široká škála barev, které svět nabízí. Nakouknete dovnitř, nebo rovnou vkročíte? 

Závěrem lze jen dodat, že deska Breakthrough nemá slabší místo, funguje jako celek, obsahuje hity a opět nezapře hudebníkův bezbřehý talent, který se zdá po dlouhá (už!) desetiletí nevyčerpatelný! Pro mě Joe Bonamassa zůstává především fenomenálním skladatelem. Desky vydává pravidelně ve velmi krátkých intervalech, ale frekvence kvalitu rozhodně neubírá. Což je podivuhodné! Překvapuje, baví a stále se vyvíjí i přesto, že jeho rukopis poznáte po prvním taktu.