Odpověď si musí každý filmový i hudební fanoušek najít vlastní. Sama nejsem skalním obdivovatelem soft rocku, ale naopak jsem vždy velmi zvědavá, s jak vytříbenou hudbou se dokážou vytasit herci. A tím myslím ty světoznámé, ke kterým se neodmyslitelně pojí jejich role jako popkulturní fenomény. Proč mají potřebu pouštět se ještě do muziky? Co je k ní táhne a na co v ní sází především?

Za všechny jmenuji následující. Johnny Depp využil hereckou odmlku kvůli soudům s exmanželkou Amber Heard na spolupráci s legendárním britským kytaristou Jeffem Beckem na desce 18, ale i předtím působil v supergroup Hollywood Vampires. Dalším adeptem je i věčný záporák Kevin Bacon, který hojně sdílí videa na svých sociálních sítích, jak zpívá a na kytaru hraje svým ovcím, ale se svým bratrem – kytaristou Michaelem taktéž založil folkrockovou kapelu The Bacon Brothers. Dnes již legendární Dr. House Hugh Laurie vydal dvě skvělé desky plné jazzových a bluesových standardů, Jeff Bridges naopak v úsporném kabátě pokračoval v countryovém duchu filmu Crazy Heart.

Ale vrátím se k Dogstar. Neo, Constantine nebo fenomenální John Wick hrající na baskytaru. To je hlavní tahák téhle partičky. Je důležité zmínit, že zbylí členové tria složeného z bubeníka, doprovodného zpěváka a herce Roberta Mailhouse a kytaristy a zpěváka Breta Domrose, který v roce 1995 vystřídal v kapele Gregga Millera, nijak hollywoodskou hvězdou upozadění nejsou. Ve videoklipech mají vyváženě stejný prostor, stejně tak autorství všech 12 písní na albu je připsáno všem třem.

Před prvním poslechem desky Somewhere Between the Power Lines and Palm Trees jsem neočekávala vlastně nic nového, ale hned při poslechu prvních tracků mě vtáhla její atmosféra. Skladby, které nejsou výrazně kompozičně překvapující, si na nic nehrají, ale přesto unášejí svou přímočarostí. Baví mě především jejich přirozenost, míří k jádru motivů a nijak zbytečně nenatahují sóla. Celkově je stopáž jednotlivých písní spíše na spodní hranici klasických tříminutovek. Radost ze hry je ale zřetelná z každého tónu, i když si pustíte záznam skladeb z některých živých vystoupení. Oni nemusí, oni prostě hrát chtějí.

Jak jsem již zmínila, žánrově se deska pohybuje někde mezi soft rockem, poprockem a alternativním rockem. Velmi slyšitelně se ale na tvorbě podepsal i grunge, který desce dodává šmrnc a vytrhuje ji z líbivější nálady. Každopádně z desky uslyšíte 90. léta. A to vůbec není myšleno špatně. Čiší z ní nostalgie, vzpomínky, trio se ohlíží za roky, kdy byli mladí, a vzali si z dobové hudby ten nejlepší základ.

První skladba Blonde je skvěle zvoleným otvírákem. Náladovka s poklidným nástupem vydařeného letního refrénu se vryje do paměti. Basové riffy hudebního samouka a také nadšence do motorek a autora komiksů Keanu Reevese vyniknou například v následující skladbě How the Story Goes nebo v žánrově vybočujícímu, ponurému love songu Glimmer. Dillon Street si přímo říká o to, aby zazněla jako podkres k dojemné scéně romantického filmu, Sleep by zase vynikla při závěrečných titulcích, při níž by si diváci rozmysleli svůj brzký odchod z kina. Lust ve slokách svou hravostí zase zlehka připomíná Red Hot Chilli Peppers.

Nápadité kytarové vyhrávky se nederou dopředu, ale spíš zlehka prostupují důmyslnou rytmikou. Prim ale hraje zpěv. Bret Domrose zní přesvědčivě i ve falzetech a je to právě jeho barva hlasu, díky níž jsou Dogstar ihned rozpoznatelní. A také díky svému rukopisu. Toho se trojice drží od roku 1991, kdy kapela vznikla, respektive 1996, kdy vydala debut Our Little Visionary. O čtyři roky později jej následovala Happy Ending a pak nastala dlouhá odmlka. A právě autorská tvorba je další z kladů, kterého si nesmírně vážím u partičky nadšenců muziky, čímž všichni tři jsou. Ani jeden cover, ani jedna skladba napsaná osvědčeným skladatelem zvenčí. Ale 12 songů, které vás vtáhnou, nepustí, a když dohrají, jste donuceni zmáčknout tlačítko a desku zasmyčkovat.

Pokud míříte v červnu 2024 na festival Rock for People, určitě nepromarněte příležitost Dogstar vidět naživo. Nebudete litovat.

Dogstar - Somewhere Between the Power Lines and Palm Trees (2023)

1. Blonde

2. How the Story Ends

3. Everything Turns Around

4. Overhang

5. Dillon Street

6. Lily

7. Lust

8. Glimmer

9. Sunrise

10. Sleep

11. Upside

12. Breach

Celkový čas: 39:58

Hodnocení musicweb.cz: 80 %