„Víc mě zajímá, jak sám sobě udělat radost a vydávat desky, na které jsem hrdý a které mě utvrzují v pocitu, že jsem pro ně udělal všechno, co bylo v mých silách. Když se líbí i dalším lidem, je to třešnička na dortu,“ říká Kevin Roosevelt Moore alias Keb' Mo' na adresu své nové nahrávky Oklahoma. Jeho slova potvrzuje čtvrt století trvající hudební kariéra, během které tvorba charismatického zpěváka, kytaristy, písničkáře a čtyřnásobného držitele Grammy vždy odrážela témata, která sám prožíval a zajímala ho.  „Základní myšlenku alba máte v určitém období už nějak vpletenou do života,“ tvrdí Keb' Mo'. „Všechny písničky pramení z důležitých celosvětových otázek a témat, která mě oslovovala v době, kdy jsme na projektu pracovali.“

Inspirace pro titulní skladbu Oklahoma vznikla v roce 2013, kdy Keb' Mo'do tohoto státu přijel zahrát na benefičním koncertě spolu s Kennym Waynem Shepherdem. Na vlastní oči tu viděl následky ničivého tornáda. „Přemýšlel jsem, jaké to asi je, žít v Oklahomě, a o všech skvělých lidech, kteří odsud pocházejí,“ vzpomíná. Měl jen nápad na melodii písničky o Oklahomě a velice malé osobní vazby na tento stát, a tak nechybělo mnoho a skladba nikdy nevznikla. Jenže pak ho osud svedl dohromady se zpěvačkou Darou Tucker, která z Oklahomy pochází. Společně se rozhodli vykreslit složité podhoubí americké historie, která prošla jejím domovským státem. Původní obyvatelé Ameriky a jejich tragédie, přírodní i lidmi zaviněné katastrofy, úžasní hudebníci a Tulsa Sound, drsnost i síla Západu – to vše v písni zaznívá.

S každou písní přichází jiný žánr, jiná aranž i jiná energie. Na albu nalezneme procítěné pomalé skladby, které inklinují spíše ke country stylu, ale i rázné bluesrockové vypalovačky, a to je právě krása a skladatelský um tohoto kytarového velikána. Už při prvním poslechu je vám jasné, že se ani jeden nápad či melodie nezopakovala ani v náznaku. Svébytnost jednotlivých skladeb si posluchač uvědomí ihned. Skvělé vystavění nástrojů v jednotlivých skladbách dopomáhá kompaktnosti a výpověď tak můžeme považovat za jedinou na celém albu, nebo k nám mohou promlouvat pouze jednotlivé skladby. Pojí je domov i cesta. To jsou dvě témata, která známe z hudební i literární historie a jejich platnost nijak nezevšedněla. Protiklady, které nebudou existovat jeden bez druhého a zároveň je cesta něčím, co neustále trvá.   

Vyzdvihla bych skladbu The Way I. Hudebníkovi stačí pouze kytara a hlas. Krásná intimní melodie a příjemná kytarová linka ukazují, že není třeba spousty efektů, aby skladba zněla perfektně. This is My Home je příkladem skladby, ve které čerpá i z country. Společně s latinskoamerickou zpěvačkou Jaci Velasquez utvářejí jemnou a působivou atmosféru a znovu jim vystačí jednoduchá aranž založená na jemné kytarové lince a perkusí v pozadí.

Když jsem poprvé slyšela poslední skladbu na albu Beautiful Music, která je desátá a je to na album úplně dostačující počet, ihned se mi vybavil duet Walls kytaristy Tommyho Emmanuela se zpěvačkou Lizzie Watkins. Duet jemného vysokého ženského vokálu, společný procítěný refrén a lehce vybočující instrumentální pojetí kytary na popový song. To stejné platí právě i u duetu Keb' Mo' s jeho manželkou Robbie Brooks Moore. I další skladby jako již zmíněná Oklahoma, I Remember You či Cold Outside jsou potenciálními hity. Nejslabším místem desky se stává hopsavá skladba Put a Woman in Charge se zpěvačkou Rosanne Cash. Zvuk bicích zde působí jako diskotékový robot z 80. let a i refrén sází pouze na líbivost a velice jednoduchý postup opakujícího se názvu skladby. 

Přečtěte si reportáž z koncertu z roku 2014. Keb' Mo' vystoupil na Pražském hradě

 „V jednu chvíli jsem zjistil, že nejde jen o to, psát dobré písničky s dobrou melodií a textem, ale že se v nich taky musí něco dít,“ tvrdí Keb’ Mo’, který se před devíti lety s celou rodinou přestěhoval z Los Angeles do Tennessee. „A tak jsem začal hodně času trávit přepisováním textů, nahráváním a přehráváním – opravdu jsem na tom dřel. Dospěl jsem k pochopení mechanismu, jakým slova písně fungují, a toho, jak je můžu využít, abych dal skladbě nějaké jádro a obsah. Je to jako donut s náplní. Já je vlastně ani nemám rád, ale prostě víte, že když do něj kousnete, vždycky bude něco uvnitř. V jeden moment jsem si uvědomil, že zkrátka musíte nějakým způsobem, v nějakém tvaru a podobě vyprávět příběh. A tahle deska je pokračováním toho zjištění.“

Témata písní jsou diametrálně od sebe odlišná, ale vlastně je jedno spojuje - aktuálnost. Jednotlivé skladby jsou i jednotlivými minipříběhy nikoli v podobě jejich vyprávění, ale samotného motivu. Najdeme zde feminismus, enviromentální problematiku, přistěhovalecké zápasy i nemoc - depresi. Ať už ale anglicky rozumíme, či nikoli, vnímáme při poslechu text jako součást písní, či nikoli, prim hraje hudba, brilantní kytarová technika, zastřený, stálý a intenzivní hlasový projev a zajímaví přizvaní hudebníci. Skladatelsky se deska zdařila, navazuje na předešlé počiny hudebníka, čerpá z tradice blues i jiných amerických žánrů, a přesto je jedinečná a pestrá. Mnohé skladby zůstanou v hlavě posluchače na dlouho, protože jsou chytlavé i dojemné.