Večer odstartovala skupina všestranně zaměřeného umělce Tomáše Procházky, který ve spojení s dalšími experimentátory nabídl publiku klubu HooDoo pozoruhodný zvukový mišmaš.

Ačkoli vystoupení Gurun Gurun z vizuálního hlediska místy působilo částečně jako nedělní debata Otázek Václava Moravce, odpovědí se posluchačům dostalo určitě více než ve zmíněném pořadu. Koneckonců zvukový experiment ve spojení s obrazovou projekcí byl z celkového pohledu nosnou plochou programu celého večera.

Kombinace zvuků, které se rozvinuly v překvapivou směs, postupně nabrala zajímavé obrátky, a je tak s podivem, že se něco takového odehrálo v režii české kapely. Lze jen tedy poděkovat Tomáši Procházkovi a jeho kapele, že připravili hluko-hudební polévku natolik překvapivou, že tento večer zachránili svým, ve výsledku humorným, přístupem dojem z celého sobotního programu festivalu.

Čtěte také o pátečním koncertu Garyho Lucase na Alternativě

Na vtipný zvukový guláš navázalo mezinárodně sestavené trio George Cremaschi - Chris Heenan - Petr Vrba, které postavilo hlukový experiment opět do jiné polohy než Gurun Gurun.

Je pravdou, že nakolik byli Gurun Gurun humorní, o tolik bylo následující trio vážné. Ačkoli tento handicap vyvažovalo několik zajímavých nápadů, kdy například trumpetista Petr Vrba naplnil své od skříní osvobozené repráky parátky, která po rozdrnčení začala sama poskakovat, sestava se nedokázala vymanit ze své možná až přespříliš vážné role, na kterou jí chyběla dostatečná invence. Na to se jí nedostávalo zajímavějších přístupů než jen noisových a freejazzových. Přesto vystoupení tohoto mezinárodního tria bylo pozoruhodným zážitkem, které posílilo dojem z večera.

Polská umělkyně Anna Zaradny se postarala o hudební propadák festivalu. Její doslova nepříjemné hlukové vystoupení, při kterém ze zvuků linoucích se z jejího macbooku praskaly ušní bubínky, vyhánělo průběžně lidi ze sálu. I při trpělivém pohledu na zamyšlenou umělkyni, nedostalo se posluchačům zajímavějšího zážitku, než byla směsice bubínků trhajícího noisu a nezajímavých rytmických kratochvílí. Inu, nebylo o co stát.

Tento neúspěch vynahradil britský umělecký soubor nazvaný The Remote Viewers, který pod vedením Adriana Norhovera nabídl návštěvníkům fúzi dechového kvartetového šílenství ve spojení s naprogramovanými doprovody. Tyto rytmické podpory byly notově načasovány pro kvartet tak, že free jazzová až hudebně klasická sóla či souhry a extravagance byly dokonale v souladu. Britská sestava se tak rázem zařadila mezi nejzajímavější kapely letošní Alternativy a zároveň zakončila tento ročník, který zůstane v paměti návštěvníků především díky koncertům skupiny Faust nebo kytarového blázínka Garyho Lucase.