Pořadatelé pro tento večer nachystali pestrou nabídku hudebních experimentů. O první překvapení se postaralo maďarsko-polsko-rakouské trio hudebníků, které, spolu s třemi performerkami, zahájilo svým improvizovaným vystoupením večer v HooDoo.

Houslistka a kytarista za doprovodu svého bubeníka překvapovali tónickými proměnami, při kterých od ambientních poloh postupovali hudebníci až k výraznějším riffům. Jejich vystoupení byl jeden pozoruhodný vývoj od klidu až po psychedelicky freejazzové výšiny. Do toho se zapojovaly již zmíněné performerky, které se snažily přiblížit pohyby těla improvizacím tohoto multinárodního tria.

Prohlédněte si také fotogalerii Barky Fabiánové

Navzdory snaze se ovšem výkon performerek nezdál být úplně v souladu s hudebním experimentem, neboť jejich pohybové představení se ukázalo jako zbytečné, či nadbytečné. 1724, jak se ono trio hudebníků nazvalo, nabídli divákům hodinový hudební volný proud ambientních improvizací, které ovšem ve výsledku nenabídly nic, co by v jiném ohledu již člověk neslyšel u jiných podobných projektů. Přesto je ovšem výkon hudebníků třeba ocenit již jen pro samotnou němou komunikaci, jejíž výsledkem byl zajímavý hudební zážitek.

Po tomto vystoupení následovala ovšem ochutnávka z jiného soudku. V druhém sále klubu spojili své síly dva zdánlivě umělecky nesourodí lidé. Petr Ferenc a Milan Knížák. Jejich koncert se již zdáli nedal přeslechnout a návštěvníkům by se skoro mohlo zdát, možná se mnohým i zdálo, že tato dvojka se rozhodla vyhlásit válku hudbě a všem jejím formám. Jejich odvaha ovšem přinesla ovoce.

Milan Knížák stojící za gramofony dokázal, že je člověk, který zasahuje do mnoha uměleckých oborů, nejen výtvarného. Spolu s Petrem Ferencem míchali zvuky různých gramofonových desek, čímž dosáhli dokonalého ruchového šílenství, kterému s profesorsky nasazenými výrazy kralovali. Jejich nehudebně hudební experiment nabídl na rozdíl od předchozí kapely výrazně odvážnější a i perverzně vtipnější show. Hravé a velkolepé vystoupení, jaké předvedl DJ Knížák, určitě zůstane v paměti všech návštěvníků.

Na tuto hravou notu navázal v dalším vystoupení jiný významný host. Do Prahy přijel zahrát americký kytarista a zpěvák Gary Lucas. Tento hudebník, známý také pro své působení v kapele Kapitána Beefhearta, dokazuje v posledních dvaceti letech, že je všestranně nadaný a nemá problém vystoupit kdekoli s kýmkoli, aniž by mu to ubíralo na jedinečnosti. A krom toho zappovsko-beefheartovské vtělení bylo z jeho chování i hraní poznat od počátku jeho představení.

Gary Lucas rozjel zkraje na elektrickou kytaru náročnou improvizaci, ve které mu neubíralo na síle, že je na pódiu sám. Naopak. Gary Lucas si vystačil sám a během svého hodinového vystoupení dokázal, že ve vlnách blues, rocku i folku se pohybuje jako ryba ve vodě, kdy při své přirozeně znějící hře dokázal, že je všestranným umělcem. Když se ke svému vyhrávání později připojil i zpěvem, opět příjemně překvapil.

Na závěr svého vystoupení přizval na pódium také klavíristu Michala Nejtka ze skupiny NTS, se kterým si volně zaimprovizoval. Sám poté završil koncert skladbou Kapitána Beefhearta, kterou uctil památku muže, o kterém Frank Zappa kdysi řekl, že i když svým nástrojům ne vždy vládl schopně, přesto dokonale cítil rytmus a hloubku blues jako nikdo jiný. Gary Lucas ovšem hře na kytaru jak elektrickou, tak i akustickou, vévodil, a spolu se zpěvem tak nadchl všechny přítomné.

Čtěte také reportáž z koncertu jazzové skupiny NTS

Večer v HooDoo následně zakončila koncertem australsko-francouzská skupina Thymolphthalein, která vrátila zaměření večera opět směrem k improvizacím. Pětičlenná skupina pomocí kláves, kontrabasu, bicích a různé elektroniky zaimprovizovala opět v ambientním duchu, i přesto ovšem uměla zazlobit, a jejich snahu tak stálo zato ocenit.

Tímto koncertem skončil páteční večer v klubu HooDoo, a je tedy na místě poděkovat pořadatelům festivalu Alternativa, že vymysleli program takto pestrý, ve kterém si uměl najít své i ten nejnáročnější hudební fajnšmekr.