Večer zahájil démonicky vyhlížející Christoph Hess, jenž vystupuje pod uměleckým jménem Strotter Inst. Vybaven starými gramofony brzy ukázal, co s nimi má v úmyslu. Rozjel totiž pozoruhodnou a temnou linku zvuků, které vyluzoval z upravených gramofonových desek, na nichž měl různé polepky, jež v závislosti na otáčkách přístrojů vydávaly podivuhodné hřmoty

Prohlédněte si také fotogalerii z elektronického večera festivalu Alternativa

Tyto takřka industriálem znějící zvukové prvky dále mísil s dalšími loopy a výměšky svých noisových zařízení tak, že postupně rozjel překvapivě rytmicky znějící navrstvenou směsicí beatů. Rozhodně tedy velice zajímavý zážitek, který patřil k nejvýraznějším z celého večera.

Po Hessovi se na pódiu objevil dieb13, vlastním jménem Dieter Kovačič. Tento umělec oproti svému předchůdci pro změnu více pracoval se zvuky samotných desek, přesto je však též více využíval k vyluzování noisových hadů, jejichž pomocí postupně docílil překvapivě napínavé rytmické show. Náročně častá výměna desek spolu s permanentními korekcemi hlasitostí a rychlostí otáček gramofonů dávala jasně divákovi najevo, že tento výstup vyžaduje naprosté soustředění, aby celý proces tvorby tohoto experimentu vyšel přesně podle zamýšlených představ. Když proto dieb13 skončil, bylo to opět něco nového a překvapivého.

Divák rozhodně šetřen nebyl, a proto vzápětí nastoupil na pódium další zajímavý umělec – hlavní hvězda večera Julian Sartorius. Původem švýcarský bubeník, kterého mohli posluchači znát i z jeho spolupráce s písničkářkou Sophií Hunger, tentokrát přijel ukázat výsledek svého projektu Beat Diary, kdy v podstatě každý den roku 2011 nahrával různé zvuky na různé předměty. Výsledkem je tak podivuhodná paleta rytmických beatů, kterou během dalšího roku veřejnosti Sartorius postupně odkrýval. V Praze pro změnu ve své dvoudílné koncertní části předvedl, jak umí vypreparovat různé kousky bicích, které pak porůznu pokládal na bubny (například činely a podobně), čímž dosáhl při úderech paliček zajímavých výsledků. Experimentátor se v něm tedy rozhodně nezapřel a jeho vystoupení bylo více než osvěžujícím zážitkem.

Českou kotlinu zastoupil známý hudebník, publicista a promotér Petr Ferenc, častý to účastník festivalu Alternativa (čtěte o jeho společném koncertě v loňském roce s Milanem Knížákem). Svým (takřka) stejnojmenným projektem Phaerentz připomněl své zajímavé bádání se zvuky kazetových magnetofonů nebo například discmanů. Bez jakýchkoli efektů tak staví své dílo na čistém zvukovém výstupu, což ho sice na jednu stranu možná omezuje, nicméně cesta přímého výsledku není vůbec nezajímavá, protože Petr Ferenc dokáže během chvíle rozvinout zajímavou linku zvuků do nadupaného kolotoče elektronického noisu.

Posledním zvukovým zaříkávačem večera se stal hudebník a vydavatel Meienberg, ten oproti svým kolegům vsadil na rytmičtější a tanečnější vystoupení. Jeho smyčky tónů byly celkem příjemně sladěné s tajuplnými zvuky, které jako kdyby vycházely z kapání vody v jeskyni. Postupné zrychlování této mašinérie rozhýbalo i mnohé přítomné v sále, což samo vypovídá o přijetí experimentu tohoto charismatického umělce. Večer v klubu HooDoo tak byl opravdu požitkem pro avantgardní hledače zvuků, kteří si určitě přišli na své.