Během nedělního koncertu nazvaném Jazz od A do Z zazněly opravdu hity z doby Luise Armstronga, přes swing, bebop až po jazzrockového mága Joe Zawinula, což podle ohlášeného programu mohlo budit zdání žánrové bezbřehosti. Zvládnout půlstoletí jazzu v jednom koncertu? Není to až příliš? Už od prvních tónů trubky ale třiapadesátiletý James Morrison nenechal nikoho na pochybách, že je mistrem svých nástrojů a že svou energií strhne každého. Kromě trubky totiž ohromil i na pozoun, saxofony, křídlovku a v neposlední řadě i na klavír, v tomto směru by mu mohl konkurovat jedině původem kubánský multiinstrumentalista Arturo Sandoval.

James Morrison si do Prahy přivezl oporu v podobě jazzového komba tvořeného jeho syny (William Morrison – kytara, Harry Morrison – kontrabas) a bubeníkem Patrikem Danao. Velkou ozdobou večera byla i mladá australská zpěvačka Hetty Kate, kterou s sebou kapelník bere na všechna důležitá vystoupení ve světě, a která s lehkostí zvládala i ta nejsložitější témata. Křídla všem jmenovaným ale dodal Český národní symfonický orchestr řízený Kryštofem Markem. Známé skladby tak zazněly přímo v hollywoodském lesku a posluchači se nenudili ani minutu. V naší zemi, kterou proslavilo i několik jazzových bigbandů, se tento orchestr ujal velmi záslužné role propagace jazzu v novém hávu. Čeští symfonici díky skvělým aranžmá totiž pozvedly slavné melodie na novou úroveň, velký orchestr disponuje přeci jen většími zvukovými možnostmi než klasický jazzový bigband.

Kuriozitou se stal Ellingtonův hit Don´t get around much anymore, který kapelník začal na pozoun, do kterého přidával svůj vlastní hlas, čímž nástroj nabyl bručivého zvuku. Lahůdkou se stala pomalá skladba Lil´ Darlin´ z repertoáru Counta Basieho, do níž si James Morrison střihl velmi nápadité klavírní sólo. V druhé půli koncertu James Morrison připomněl dalšího velikána trubky Dizzyho Gillespie ve skladbě Night in Tunesia, latinskoamerické kořeny jazzu zase oživil se zpěvačkou Hetty Kate v intonačně velmi obtížné písni Desafinado.

Když ale mladší z Morrisonových synů vyměnil kontrabas za baskytaru, bylo jasné, že koncert spěje k jazzrockovému finále. Tím se stal Hancockův hit Chameleon a Zawinulova skladba Birdland z repertoáru skupiny Weather Report. Tu u nás hrál svého času i Jazzový orchestr Čs. rozhlasu, ale v tak širokém aranžmá ji Praha slyšela poprvé. Není divu, že posluchači propukli v jásot a ve stoje se domáhali se dalších přídavků. Australský jazzový nezmar James Morrison se s nimi nakonec rozloučil blues, při kterém hrál na trubku pravou rukou a levačkou se sám doprovázel na klavír. Byl to velký svátek hudby a je na co vzpomínat.