Čestný úvod připadl rock´n´rollové legendě Cadillac, se kterou si zazpívali hned tři zpěváci – Viktor Sodoma, Miroslav Hajšman a Jiří Šlupka Svěrák. Každý dával kapele jinou příchuť a bylo to příjemné navnadění celého večera. Očekávanou legendou byly brněnské Synkopy 61, které jsou shodou okolností právě 61 let na scéně. Po úvodní písni Beach Boys s českým textem se připomněli vlastní tvorbou a dobový hit Válka je vůl vyzněl letos obzvlášť aktuálně. Skladbami již nežijícího varhaníka Oldřicha Veselého Synkopy 61 přiblížili i své artrockové období. Zde se hlavní role ujal zpívající basista Vilém Majtner a zejména v písni Černý racek byl jedinečný. Pak přišly ke slovu opět Beach Boys a je s podivem, že v pouze čtyřčlenném obsazení zvládly Synkopy i vokální hit Barbara Ann.
Poté dostal příležitost stále vitální slovenský zpěvák Pavol Hammel. I když mu už oporou nemohl být zesnulý varhaník Marián Varga, jeho duch společné písně kapely Prúdy stále prostupuje. Ze slovenských žijících legend Hammela podpořil kytarista Fero Griglák a díky jemu původní písně vyzněly v novém hávu. Došlo na všechny nejznámější hity Zvonky zvonte, Smutná ranná električka nebo Mediulenka. Síla Hammela spočívá v tom, že už od začátku spoléhal na původní tvorbu a slovenské texty.
Hned na to v Lucerně vybuchla bomba v podobě obnovené formace pražského Flamenga. Z původních členů byli na pódiu basista Guma Kulhánek a kytarista Pavel Fořt. Kapela zahrála po padesáti letech výběr ze svého jediného alba Kuře v hodinkách a právě sóla a vyhrávky Pavla Fořta byly pro autentičnost této hudební rekonstrukce klíčové. Přestože Flamengo původně chystalo album v angličtině, teprve s texty Josefa Kainara se stalo nesmrtelným. Největším překvapením byl ale zpívající varhaník Jan Holeček, který stál před těžkým úkolem zvládnout původní party Vladimíra Mišíka a Ivana Khunta. Jeho sytý rockový témbr se pohybuje barvou tak trochu uprostřed a svou roli odvedl na jedničku. Mohl by to být nový alfasamec české rockové scény.
Z mladší generace dostala příležitost na tomto koncertě pražská kapela Precedens. Žánrově sice do koncepce večera moc nezapadala, ale blýskla se za to zajímavou zpěvačkou Danielou Langrovou. Ta svým znělým altem zvládala novinky kapely, ale i písně zděděné po Báře Basikové, např. Dobu ledovou. I Precedens svědčí to, že se ve historii nezabýval předělávkami cizích hitů, ale vždy stál na vlastní tvorbě.
Vyvrcholením večera se stalo vystoupení Michala Prokopa, který byl oceněn v Lucerně na tomto festivalu již v 60. letech jako nejlepší vokalista, a stále má co říci. Jeho Framus 5 stojí na houslistovi Janu Hrubém, současně ale doplnil kapelu o několik mladých hráčů. I Michal Prokop zavzpomínal na své již nežijící spoluhráče Luboše Andršta a Petra Skoumala, kteří obohatili jeho repertoár o ty nejznámější skladby. Těžištěm je stále album Kolej Yesterday, na závěr se ale připomněl i klasickým rhytm´n´bluesovým hitem.
Již podruhé v historii tohoto festivalu vystoupila na závěr večera kapela The Primitives Group. Její frontman Ivan Hajniš symbolicky zažehl dva pyrotechnické efekty, aby pak rozpoutal bluesrockové peklo. Novou posilou se stala temperamentní houslistka HeléN, kterou ale zvukaři nedostatečně zesílili, takže ji válcovala sólová kytara. Kapela zní velmi sebevědomě, svým zaměřením je ale odkázána především na anglické texty.
