Počasí letos nekomplikovalo práci pořadatelům pouze na festivalu Rock For People, i Bažant Pohoda měl své obtíže. Zatímco ještě ve tři odpoledne si Mišo Kaščák, hlavní organizátor Pohody, stěžoval, že vedro a především sucho má negativní dopad na fungování sprch a splachovacích záchodů, o několik desítek minut později řešil situaci vzniklou špatným počasím ve Francii. Kvůli bouřkám tam byly rušeny některé lety, a bylo tak ohroženo vystoupení Naive New Beater a Yanna Tiersena. Ten nakonec vystoupil, i když oproti původním plánům až ve tři hodiny ráno. NNB nedorazili.

Aby problémů s počasím nebylo málo, koncert jedné z největších hvězd, soulového zpěváka Aloe Blacca, přerušila silná bouřka, která na necelou hodinu přinutila organizátory přerušit hudební produkci a diváky zahnala do stanů. I přes toto zdržení se ale organizátorům nakonec podařilo dodržet velkou část plánovaného programu, například headlineři Kasabian vystoupili dokonce načas. Bouřka, které se organizátoři po zprávách z RfP velice obávali, tak nakonec pro návštěvníky byla jen nepříjemným, ale krátkým vyrušením. Díky vyprahlé půdě kolem trenčínského letiště nevzniklo takřka žádné bahno, a tak si všichni opět užívali až do ranních hodin.

Jednou z prvních kapel pátečního dne byli slovenští Talkshow. I když jejich zemi původu byste podle hudebního projevu patrně neuhádli. Talkshow zcela potlačili své bratislavské kořeny a předvedli klasický britský indie-rock, řezavé kytary, hutnou basu. Jejich hudba chvílemi připomínala Klaxons, skladba Turn Off the Radio pak kapelu The Rapture a jejich Echoes známou ze seriálu Misfits.

„Začínám být vyřízený, a to jsme teprve začali!“

Na hlavní scéně od dvou hodin zahráli Tatabojs a společně se svými posluchači bojovali s obrovským vedrem. „Začínám být výřízený,“ prohlásil bubeník a frontman Milan Cais hned po druhé písničce. Kotel byl tentokrát ještě nacpanější než obvykle, protože se jednalo o jediné stinné místo. Ovšem baskytarista Mardoša jako vždy nehleděl na počasí a celý koncert protancoval, chvílemi působil jako lektor aerobiku.

Tatabojs předvedli, že pro ně neexistují česko-slovenské státní hranice, slovenské publikum s nimi zpívalo i starší skladby z alba Biorytmy a ocenilo Tatabojs úplně stejně vřele, jako ve čtvrtek domácí Pudink paní Elvisovej. Kluci z Hanspaulky se jim za to odměnili přídavkem v podobě coveru legendární skladby Born Slippy od Underworld.

Jedním z velice očekávaných koncertů byli Two Door Cinema Club opět na hlavní scéně. Dva dny předtím zahráli tito sympatičtí Britové na Rock For People a jejich vystoupení po sobě na internetu zanechalo spoustu pozitivních ohlasů. A na Pohodě TDCC své pověsti dostáli naplno. V době jejich vystoupení se již lehce ochladilo, a tak se publikum pustilo naplno do tancování, pinkali si s velkým nafukovacím balónem a užívali si svižného indie-popu. TDCC nezahráli ani jednu skladbu, která by publikum neroztancovala, diváci si hodně užívali například hit Eat that Up, It`s Good for You.

Skladba Do You Want It All se stala jedním z momentů nečekeaného propojení hudby a přírody, kterých je letošní Pohoda plná. Nad davem začal poletovat motýl, vedro zcela ustoupilo a publikum se ponořilo do této vyloženě pohodové atmosféry, podkreslené možná nejlepší skladbou TDCC. Kapela se zrzkem Alexem Tremblem v čele pak zahrála i dvě skladby z nového alba plánovaného na podzim tohoto roku, a ukázala tak, že se ještě máme od těchto sympatických Irů na co těšit.

„Říkalo se první tři bez blesků!“

Na Orange stage v podvečer vystoupili The Heavy a plně využili citelného ochlazení, které vlilo návštěvníkům festivalu novou energii a chuť poslechnout si dobrou hudbu a zatancovat si na ni. The Heavy jim nabídli svůj lehce schizofrenní mix žánrů od country přes punk-rock až po soul či hip hop a tato kombinace si vysloužila jednu z největších diváckých návštěv pátečního programu.

Díky těsné návaznosti se The Heavy podařilo ukrást část fanoušků i Aloe Blaccovi, který na ně navazoval na hlavní scéně. Soulový zpěvák už začínal svůj koncert s blížící se bouřkou v zádech, což možná také některé fanoušky odradilo. Aloe Blacc ale dokázal i pod tmavnoucí oblohou vytvořit velice pozitivní atmosféru. V jeho skladbách byl často slyšet vliv gospelového zpěvu a do zpívání zapojoval i své posluchače, kteří si s ním velmi rádi zapěli například refrén skladby You Make Me Smile.

Ovšem ve chvíli, kdy se Aloe Blacc chystal na svůj největší hit I Need a Dollar, zasáhla příroda, respektive pořadatel, a koncert byl z bezpečnostních důvodů přerušen, protože se blížila silná bouřka. Aloe Blacc ještě udělal velice vstřícné gesto, když vyběhl na zadní trakt pódia a zazpíval svou nejslavnější skladu odcházejícím divákům alespoň skrze megafon.

Celý festival byl na necelou hodinu přerušen a návštěvníci byli vyzváni, aby se schovali do stanů. V press centru sice kolovaly vtípky na téma restrikce focení s bleskem (na většině koncertů je pro fotografy stanovena restrikce focení na první tři skladby a většinou bez užití blesku, viz podtitulek, pozn.red.), na organizátorech byla patrná nervozita. Festival Pohoda si již v roce 2009 zažil pád stanu při bouřlivém počasí a zprávy z průběhu festivalu Rock For People pořadatelům na klidu rozhodně nepřidaly. Vše se ovšem obešlo bez zranění či výraznějších škod, a tak festival mohl pokračovat dál.

Čtěte také: Bažant Pohoda 2012, den první: Lou Reed poručil větru a dešti

S lehkým časovým posunem tak vystoupili Elbow a Bat For Lashes. Hlavní hvězda festivalu, britští Kasabian, už ale zahráli podle původní časového harmonogramu. Přesně o půlnoci tak spustili svou show, která na dráhu před hlavní scénu přilákala snad všechny návštěvníky festivalu. Pohoda najednou působila jako jeden z velkých britských festivalů a Kasabian předvedli, proč patří ke světové špičce. Jejich show nebyla strhující nejen po hudební stránce, ale jako snad první kapela na festivalu dokázali své posluchače uchvátit i neuvěřitelnou světelnou show.

Od jedné hodiny pak svou show rozjeli White Lies na Orange stage a Orbital v Dómu. White Lies se připojili k tomu nejlepšímu, co na Pohodě zatím zahrálo. Přestože na pódiu působili poněkud staticky, jejich Depeche Mode připomínající projev (zvláště zpěv a syntetizátorové zvuky) diváci ocenili. Orbital pak v do posledního místa naplněném Dómu vytvořili neklidnou, neustále se přelévající hladinu rukou a hlav, která se tříštila, jak se zaujatí posluchači vypořádávali s beaty, které k nim duo Orbital vypouštělo skrze hustý dým.