Krásné slunečné počasí, lehký vánek, který pomáhal snížit teploty do přijatelných mezí, a k tomu další odpoledne plné skvělé muziky. Pohledem návštěvníků, a díky stálému počasí jistě i organizátorů, se jednalo takřka o ideální zakončení festivalu Bažant Pohoda 2012. Přestože v dřívějších odpoledních hodinách jako by se na divácích projevovala únava z dvou velice horkých úvodních dní, večerní program byl natolik nabitý, že se všichni opět vrhli do víru hudby a tance.

Jednu z nejvýraznějších stop v odpoledních hodinách po sobě zanechali kolumbijští Bomba Estéreo. Přestože kvůli brzké hodině a stále ještě panujícímu vedru začínali před poloprázdným publikem, svým neuvěřitelným zápalem přilákali posluchače ze všech koutů festivalového areálu. Při závěrečné skladbě Fuego už byla atmosféra doslova ohnivá, kapela na pódiu hrála jako vždy s plným nasazením a také publikum tancovalo vedro nevedro, nejedna slečna se nechala strhnout a svůdně kroutila boky.

Podívejte se také na fotogalerii Jakuba Macháčka

Oproti svému loňskému vystoupení na Colours of Ostrava se Bomba Estéreo nemohli opřít o působivou světelnou show, která by v silném odpoledním slunci nevynikla, přesto se i zde výrazně zapsali do paměti návštěvníků. Co se totiž jejich hudbě nedostává v melodičnosti, to vynahrazují neúprosnými latinskoamerickými tanečními rytmy a velkou energií zpěvačky Liliany. Bomba Estéreo jsou zkrátka vždy doslova explozivní. Jediná škoda je, že alba těchto Kolumbijců nejsou zdaleka tak energická a strhující jako jejich živá vystoupení. Nezbývá tedy, než si počkat, až se zase nechají pozvat do blízkých krajin.

Kromě Bomba Estéreo se během sobotního odpoledne a podvečera představili například slovenští Billy Barman, lo-fi elektro-popové duo z Londýna Chew Lips, rapper Bonus nebo mladá česká kapela Maggie`s Marshmallows, se kterými vám MusicWeb.cz již brzy přinese rozhovor. Hlavní část programu ale začínala až úderem deváté hodiny, kdy se na hlavní scéně představila Emiliana Torrini.

„Nečekala jsem, že se ke mně budete chovat jako bych snad byla prezident, ještě nikdy jsem na tiskové konferenci nebyla,“ uvedla se sympatická Islanďanka při svém příchodu do presscentra. A v podobně plachém a skromném duchu se kromě tiskové konference nesl i samotný koncert. Emiliana Torrini už na Pohodě vystoupila, v roce 2009. Po nešťastné tragédii s pádem stanu se rozhodla, že festival podpoří a vystoupí i v následujícím ročníku, kvůli těhotenství a následné péči o svého syna však tento svůj plán splnila až letos. Během koncertu tak alespoň věnovala svou závěrečnou píseň Birds rodinám obětí, fanouškům, kteří i nadále festival podporují, a také organizátorům Pohody.

Jako jedna z hlavních hvězd měla Emiliana Torrini na hlavní scéně samozřejmě velkou diváckou návštěvnost a všem příchozím se odvděčila svým odlehčeným alternative-popem s často až folkovým nádechem. Snad jedinou výtkou vůči zpěvačce, která svým hlasovým projevem trochu připomíná krajanku Björk, by mohly být někdy až příliš pozvolné rozjezdy jednotlivých skladeb. Jejímu zpěvu velice sluší, když je podpořen alespoň lehkým doprovodem bicích, a písničky tak získají trochu švihu. Diváci se ovšem nakonec dočkali i nejznámější skladby Jungle Drum ze stejnojmenného alba, a tak rozhodně odcházeli spokojení.

Dobu mezi vystoupením Emiliany Torrini a kapely The Kooks vyplnilo v Nay tanečním stanu slovenské duo Longital. Popsat styl hudby, který Longital hrají, lze nejlépe spojením heart beat, hudba Longital vychází podle jejich vlastní slov ze srdce a hýbe tělem. Českému fanouškovi by mohli trochu připomínat Dva, svou přirozeností a velice chytlavou kombinací netradičních nástrojových technik a místy elektronického podkladu. Americký hudební časopis Rock Paper Scissors je přirovnal k Animal Collective s evropskými kořeny. Co si o tom myslí Dano a Shina, si budete již brzo moct přečíst v rozhovoru, který Longital redakci MusicWeb.cz poskytli.

The Kooks přijeli zase jednou pobláznit pár holek

Na tiskové konferenci frontman The Kooks, Luke Pritchard, ještě působil dojmem mladého kluka, který se těší, jak bude po koncertě balit holky, na pódiu se z něj ovšem stala ostřílená hvězda. The Kooks nastoupili ve fešáckých oblecích, řízli do kytar a první řady složené převážně z mladých dívek začaly šílet.

Přesto koncert zpočátku působil trochu rozpačitým dojmem, za což ale nemohla kapela. Oproti pátečnímu vystoupení Kasabian se před Bažant stageí nesešlo tolik lidí a ani zvuk nebyl tak dobrý jako předchozí večer. Jako by zvukař oproti Kasabian stáhl hlasitost o stupínek dolů. Ani reakce publika nebyla ze začátku bůhvíjaká. Změna se udála až ve chvíli, kdy Luke na pódiu na jednu skladbu osiřel a pouze s akustickou kytarou zahrál skladbu Seaside. Jako by se v publiku něco zlomilo, odměnili Pritcharda bouřlivým potleskem a například v navazující skladbě Ooh La si s The Kooks konečně i zazpívali.

Zbytek koncertu už se pak nesl na mnohem živější vlně, především ze strany publika. Hity jako Shine On a Do You Wanna patřily k vrcholům koncertu, i díky povedené světelné show. The Kooks všem připomněli, jak zněly britské kytarovky v dobách jejich největší slávy. Zvukem kytary se Hugh Harris místy jasně hlásí k odkazu Oasis, baskytara má správný vintage zvuk, to vše v kombinaci s akustickou kytarou a hlasem zpěváka, který nutí mladé slečny vřískat (zvláště když se s pořádnou porcí přízvuku snaží o „Ahoj, jak se máte?“), dává dohromady povedeného nástupce britpopu tak, jak jsme ho znali v devadesátých letec minulého století, jen je zabalený do moderního názvu indie.

Čtěte také: Bažant Pohoda 2012, den druhý: Kasabian zazářili jasněji než blesky

V noci a brzkých ranních hodinách se pak areálem nesly především taneční rytmy. V Dómu vystoupili legendární Public Enemy a ukázali všem, že výraz nahlas je velice relativní. Hlasitost dosahovala takové úrovně, že je s podivem, že se Dóm nenafoukl a neodlétl. Na zemi ho ale drželo neuvěřitelné množství lidí, pro které nejlépe sedí anglický výraz massive.

Podobný výbuch energie předvedli na hlavní scéně i neméně legendární Chase&Status, dvojice londýnských producentů, kteří s MC Ragem za mikrofonem odehráli set plný drum`n`bassových a dubstepových hitů, samozřejmě nemohla chybět snad nejznámější skladba Pieces. V Dómu a Nay tanečním stanu pak až do rána pokračovala taneční party.

Před pátou hodinou ranní se naposledy zaplnila plocha před hlavní Bažant stageí. Kapela Mangroove Steelband si zopakovala své páteční vystoupení a pomohla svými karibskými rytmy přivítat poslední vycházející slunce festivalu. Většina lidí, kteří se na přistávací dráze v tuto ranní hodinu shromáždili, ani nešla spát. Proč by to dělali, spát mohou doma. Takový byl festival Bažant Pohoda 2012.