Ve čtvrtek 12. července okolo třetí hodiny odpoledne se otevřely brány zcela nového festivalového areálu v Dolní oblasti Vítkovice, který letos poprvé hostí hudební festival Colours of Ostrava. Každý, kdo dorazil ještě před začátkem samotného hudebního programu, který otevíral ve 20 hodin na hlavní scéně kanadský písničkář Rufus Wainwright, věnoval úvodní desítky minut prohlídce areálu, který kromě větších ploch před jednotlivými pódii nabízí především neobvyklou scenérii industriálních budov a hutních věží.
Především OKD Fresh stage uchvátí svým zasazením mezi budovy a je specifická mimo jiné i tím, že diváci mohou koncerty sledovat také z ochozů. Cestou k ní navíc návštěvníci mají možnost prohlédnout si zblízka budovy, které donedávna ležely ladem a nyní slouží jako lehce batmanovská kulisa tohoto hudebního festivalu.
Hlavní hvězdou večera byl při neúčasti islandské divy Björk Kanaďan Rufus Wainwright. Jak se očekávalo, představil posluchačům před hlavní stageí skladby z nové desky, zazněla také skladba Out of the Game, na kterou Wainwright natočil povedený videoklip s Helen Bonham Carter. Nemohla samozřejmě chybět ani Wainwrightova verze slavné písničky Hallelujah. Wainwright není žádný bouřlivák, a tak byl koncert spíše poklidný, publikum navíc nebylo příliš početné, hlavní nápor návštěvníků se totiž očekává až v pátek.
Na Wainwrighta navázali na ArcelorMittal stagei Kronos Quartet společně s finským akordeonistou Kimmo Pohjonenem a bubeníkem a tvůrcem samplů Samuli Kosminenem. Na Colours of Ostrava tato sestava představila svůj multimediální projekt Uniko. Kdo na tento koncert dorazil, dočkal se skutečně unikátního zážitku, protože vystoupení mělo takzvaný prostorový zvuk, který je známý například z kina. Hudba tak byla doslova všude kolem.
Od půlnoci pak na OKD stagei vystoupili islandští Hjaltalín. Tento indie-pop je trochu odlišný od ostatních britských zástupců tohoto žánru, ozvláštňuje ho například hoboj, ale hlavně chytlavá melodika zpěvu. Kytarista Högni a vokalistka Sigríður zpívají většinou v angličtině, ale přesto v jejich výslovnosti cítíte dikci jejich rodného jazyka, což jim dává charakteristický nádech. V kulisách hutních pecí se jednalo možná o nejsilnější momenty včerejšího večera, který trochu utrpěl tím, že se festival ještě nerozeběhl naplno.
Podívejte se také na fotoreportáž prvního festivalového dne
Nový areál navíc trpí některými dětskými nemocemi, kterým pořadatelé snad v příštích ročnících předejdou. Pro velkou část návštěvníků bylo dosti zásadním problémem například spojení do druhého stanového městečka, které je umístěno až v Landeku a musí se do něj dojet autobusem. V nočních hodinách sice jezdila speciální festivalová linka, ale jeden autobus nebyl schopný najednou odbavit snad pět set lidí, kteří se na zastávce sešli. Někteří z těchto obyvatel stanového městečka se tak dostali domů až v brzkých ranních hodinách. Nezbývá než držet pořadatelům palce, aby se dokázali z těchto nedostatků poučit a v ideálním případě je odstranit ještě v průběhu letošního ročníku.
