Když se ručička hodin přehoupla za sedmou hodinu večerní, začali pracovníci Obscure vpouštět do podzemního klubu desítky čekajících nadšenců. Už při cestě po schodišti bylo možno si všimnout výrazného vylepšení situace oproti minulé akci. A to faktu, že přibyla další pípa a vlastně celý další bar v nově otevřeném prostoru. Tady palec nahoru - klub to má při větším počtu návštěvníků opravdu zapotřebí.
Angry Fish and Raging Chips… and mustache
Po zčeknutí poměrně zajímavého merche a nabití první jihoměšťanské polotmavé jedenáctky se většina lidí v klubu přesunula do sálu, kde úderem osmé začali běsnit Angličané The Safety Fire, které bylo možno spatřit na letošním Brutal Assaultu. Pětice muzikantů vyzbrojená knírky se i přes jisté počáteční technické obtíže poprala s rolí předskokana velmi dobře. Navzdory ne příliš čitelnému zvuku sypala do dvousethlavého davu svůj moderně pojatý tech-metal, který místy evokoval snahu napodobit slovutné SikTh.
Půlhodinový lahůdkově nezkousnutelný set skončil a mezitím, co se týpek s trikem Textures postavil ke zvukařským šavlím, dav se přesunul osvěžit se k výčepu. Analogové hodiny v podobě koše plnícího se plastovými kelímky ohlásily devátou a tři nastupující sedmistrunky zase indikovaly nástup marylandských djenterů Periphery. Zvuk se znatelně zlepšil, a tak nabasované houpačky dostaly ty pořádné grády.
I přes řádně přehulené volume bylo všechno dobře slyšet, a tak songy jako Have Blast, Buttersnips nebo Make Total Destroy vyvolávaly v obecenstvu vlny nadšení. V kotli to začalo vřít a i přes další technické problémy bylo vystoupení Periphery opravdu intenzivní záležitostí, v porovnání s jejich minulým vystoupením v Rock Café o úroveň výš. Velkou zásluhu na výsledku má mimo ostatní muzikanty také Spencer Sotelo, který odeřve i odzpívá vše tak, jak má - včetně vyječených sopránových výšek. Tady je uznání opravdu na místě.
Výměna zvukaře vedla k další půlhodině zvučení. Poté světla konečně pohasla a v sále se rozhostila atmosféra očekávání, kterou prolomily až rozjeté bicí oznamující první skladbu White Walls originální americké kapely Between The Buried And Me. V průběhu čtrnáctiminutových songů se objevilo všechno, co charakterizuje BTBAM. Off-time riffy, krkolomné a rozsypané pasáže plné zuřícího death metalu, které náhle přejdou v pinkfloydovsky laděné zasněné klenby jemnosti. To vše tu bylo, a to set teprve začínal…
Dalším kouskem byl zásek Astral Body z nové desky The Parallax II: Future Sequence, ke které byl natočen i videoklip následovaný peckou Sun of Nothing, kde zpívala refrén sborově značná část klubu. V průběhu setu vyvstalo najevo, že síla muzikantů ze Severní Karolíny je především v tom, že umí zkrátka vše, co je nutné umět dobře. Tvrdé pasáže mají potřebné koule, atmosférické party jsou zase vyvedené s dostatečnou citlivostí, což vše ruku v ruce s technickou zdatností umožňuje vytvářet dvanáctiminutové opusy, které jsou poutavé po celou délku stopáže.
Ten pravý hudební zážitek
Po novince Telos ukončila řádný set skladba Fossil Genera - A Feed from Could Mountain s rozjuchaným začátkem. Poté, co uvolněně působící kapela opustila pódium, se však nechtěli fanoušci vzdát, a proto sevřeně čekali a mohutně skandovali. Ovace po pár minutách přerušil začátek Bohemian Rhapsody od Queen linoucí se z repráků, za kterého nastoupili Tommy, Paul, Dustie Dan a Blake znovu za své nástroje a skladbu dokončili ve svém metalovém pojetí za nadšeného ohlasu fanoušků.
Poslední starší skladba Mordecai, která musela ukojit i touhy hardcore fans, ukončila naprosto vynikající set, který dokázal, že Between The Buried And Me patří opravdu ke světové špičce v oblasti progresivního metalu. Pánové znovu ukázali, že za své úspěchy nevděčí kvalitnímu promu, ale především svým vysokým muzikantským schopnostem. Po osmdesáti minutách intenzivního hudebního zážitku vyrazili fanoušci vyrabovat zbylý merch a chytit poslední metro.
