Výborný start večera zajistili supportující Uncle Acid and The Deadbeats. Jejich tři čtvrtě hodinové vystoupení bylo více než důstojnou pozvánkou na samostatný koncert, který odehrají 1. dubna v Lucerna Music Baru. Tři máničky, tři mikrofony a vynikající souhra muzikantů. Z pódia se na publikum valil mohutný stoner metalový zvuk s vícehlasými zpěvy a většině fanoušků bylo v tu chvíli jasné, že právě poslouchají přímé hudební potomky Black Sabbath.

Po bleskurychlé úpravě scény se z pódia ukrytého za plachtou ozval Ozzy Osbourne a vyprodaná hala bouřila nadšením. Není se čemu divit. Loňský koncert byl pro nemoc kytaristy Tony Iommiho zrušen (dorazil Ozzy Osbourne & Friends) a letošní náhradní termín tak byl jednou z nejočekávanějších metalových událostí posledních let. Ikoničtí Black Sabbath totiž na přelomu šedesátých a sedmdesátých let dali vzniknout do té doby neslýchanému heavy metalu. Jejich specificky temný zvuk od té doby ovlivnil nejednu metalovou skupinu.

Na jednoduché, nesymetrické a přesto pompézní scéně se díky velkoplošné projekci střídaly záběry na muzikanty a připravená projekce. Všichni diváci tak mohli v detailu sledovat Tony Iommiho, který své temné riffy kouzlil převážně na typicky ďábelskou kytaru Gibson SG. Zvuk byl mohutný, nástroje čitelné a zpěv dostatečně vytažený. Black Sabbath dvouhodinovou show odstartovali legendární protiválečnou písní War Pigs a Ozzy od počátku hecoval publikum. Jako obvykle chtěl vidět ruce všech fanoušků (i toho pána vzadu na tribuně) a oblíbenou hláškou „I can't fucking hear you" se domáhal co nejhlasitější reakce fanoušků. Vždy se mu dostalo poctivé odpovědi, která v kombinaci se sborovými zpěvy publika, například při klasice Iron Man, navodila mrazivou atmosféru. O přidané Paranoid nemluvě.

Důležitým faktorem byla nálada v kapele a nutno říci, že všechny pochybnosti byly během koncertu smeteny ze stolu. Ozzy Osbourne, Tony Iommi a Geezer Butler, tedy původní tři čtvrtiny Black Sabbath, se od počátku koncertu očividně bavily. Pobaveně komunikovali během hraní i mezi písněmi. Dokonale mezi ně zapadl také mladý bubeník Tommy Clufetos, jež se starším kolegům odvděčil dlouhým a strhujícím bubenickým sólem během Rat Salad a umožnil tak ostatním hudebníkům odpočinek.

Jak je dobře známo, Ozzy Osbourne má za sebou profesionální dráhu alkoholika a narkomana. Při tomto úhlu pohledu nelze než nadšeně tleskat a smeknout pomyslný klobouk, protože aktuální pěvecký výkon byl na Ozzyho poměry nadstandardní. A to u zpěváka jeho kvalit znamená opravdu hodně. Drobné nedokonalosti neměly v kontextu celého koncertu žádný význam a soustředěnost při nových písních byla až obdivuhodná. A to přes fakt, že byl frontman Black Sabbath vždy klaunem a bavičem světové extratřídy. Například během God Is Dead? se totiž Ozzy prakticky nehnul od mikrofonu a výsledný vokální projev byl dech beroucí. Princ temnot překročil vlastní stín a usedl v roli panovníka na trůn heavy metalu. Bůh není mrtev a král pevně svírá žezlo!

Setlist Black Sabbath:
War Pigs
Into the Void
Under the Sun/Every Day Comes and Goes
Snowblind
Age of Reason
Black Sabbath
Behind the Wall of Sleep
N.I.B.
End of the Beginning
Fairies Wear Boots
Rat Salad
Iron Man
God Is Dead?
Dirty Women
Children of the Grave
Paranoid