Skvělé kostýmy, propracovaná scéna, VJka, tanečnice a podmanivý zpěv. Chtělo by se říci Toxique, ale kdepak. To vše dokreslovalo atmosféru electro-popových skladeb, pod které se podepisují Cartonnage. Žižkovský hudební palác byl svědkem speciálního koncertu, během něhož se s kouzelnými tóny spojila estetika Tima Burtona.
„Ahoj, my jsme Burtonnage,“ zahájila koncert Vanda Choco, oblečená do nádherného srdcového kostýmu, který byl ozdobený svítícími disky. Kromě ní se na pódiu objevil také Armin, nový klávesista Hynek a bubenická dvojčata. Všichni ve stylových kostýmech.
Podívejte se také na fotoreportáž z koncertu electro-popových Cartonnage
Vandin hlas se nesl Akropolí jako elektronickým chrámem. Jeho sladká barva zněla něžně, stačil však jediný okamžik a drobná zpěvačka se proměnila v dovádějícího draka. Publikum rozpohyboval počin s názvem I’m not Your Computer. Vanda se snažila tančit, avšak v rozletu jí trochu bránily kabely vedoucí od jejího svítícího korzetu. Přítomným nezbývalo, než držet zpěvačce palce, aby na svých vysokých podpatcích kabely úspěšně přeprala.
Atmosféru podpořila skladba Don’t Stop. Po ní už se snad všichni přítomní odpoutali od svých skleniček na baru a šli si užívat hudby. Následovaly kousky, ve kterých se Cartonnage představili také v jemnějších polohách. Kapela se v mžiku změlnila na monumentální a zároveň lehce podmanivou formaci. Brand New Day působila velmi emotivně.
Kromě zpěvu se Vanda čas od času chopila také kláves, jež si po vzoru Michala Davida pověsila na krk. Avšak nutno říci, že s nimi vypadala mnohem elegantněji. Malou pauzu na pódiu, kterou Vanda využila pro převlečení svítícího kostýmu do evidentně pohodlnějších modrých šatů panenkovského stylu, vyplnila skvělá tanečnice, jejíž tanec by se snad mohl nazvat výrazovým. Její úchvatné pohyby dokreslovala propracovaná mimika. Z výrazu se dala vyčíst zábava s náznakem posedlosti, šílenství. Vystoupení bylo natolik energické, že ho nepřežil nejen účes, ale také pod určitým úhlem průhledné šaty. Ty vzaly za své, když se tanečnici na boku roztrhly.
Poté svými tanečními kreacemi opět vynikala Vanda. Z jejích a Arminových úst se linula nejen angličtina, ale také francouzština. V tomto bloku nesměla chybět píseň Patisserie. Skvělé výkony předváděli také bubeníci. Dvojčata sedící vedle sebe za stejnými bicími soupravami, v kostýmech odlišujících se jen barvou a hrající stejný rytmus působila dojmem, že návštěvníci vidí dvojmo. Jejich energie a výrazy byly úžasné, člověk zkrátka poznal, že přes paličky publiku předávají všechny své emoce.
Bicí neunikly pozornosti ani VJky Dejy, která na ně téměř po celý večer promítala oči, které sledovaly dění. Jako by dohlížely na zábavu kolem. Kromě očí VJka vykouzlila krásné tematické prostředí na velké ploše za kapelou. Přírodní vzory střídaly krajky či fotografické negativy.
Večer obohatil také speciální host. Na jednu skladbu se na pódiu objevil Kato z Prago Union a společně s Cartonnage ukázali rapovou improvizaci protknutou electrem. Bylo to milé zpestření, avšak zvukař by měl dostat za uši. Kato byl posazen příliš dozadu, Vanda nebyla slyšet vůbec. Nade vším zkrátka vládly nástroje a ne a ne pustit ke slovu zpěv.
Cartonnage své publikum také lehce rozezpívali, když spustili skladbu Electro Gastronomigue. Její lalalala lala la je pověstné. Zapojili se ženy i muži, ale bez Arminovy pomoci byli poněkud ztracení. Následovalo ještě několik skladeb v čele s Winter Song a další taneční vystoupení, které však utnula desátá hodina večerní a noční klid.
Cartonnage opět předvedli snad dokonale propracovanou show. Jejich skladby vyprávěly příběh propojený s komiksem a Timem Burtonem. Na autentičnosti dodávaly kostýmy a nádherné projekce. Sobotní večer všem návštěvníkům přichystal vskutku vymazlené představení.
