Ačkoliv si z nás počasí v poslední době tropí žerty, oficiálně tu prý už máme jaro. A k jaru neoddiskutovatelně patří i pohanský svátek Beltine. Bardi z celé Evropy se tak sešli v prostorách Chmelnice, aby posilněni studeným pivem a teplou medovinou společně zapěli a veselili se až do bílého rána.

Brány Chmelnice se otevřely se značným předstihem a již hodinu před začátkem první pohané vstoupili do posvátných prostor klubu. Měli k tomu více než dobrou motivaci, první příchozí dostali na posilněnou doušek výtečné medoviny.

Prohlédněte si také fotografie Terezy Ticháčkové z pátečního Beltinefestu Moravia

Krátce po půl osmé začala posluchače lákat k pódiu úvodní hudba, která vzápětí přešla do hutného riffu. Slovinští Avven neponechali nic náhodě; mají dobrý tým, a je to hodně vidět. Oproti obvyklým koncertům tohoto typu byly moc dobře slyšet flétny, snad jen klávesy měly trošku problém prolézt mocnou zvukovou koulí, která se valila ze stage.

Hutné heavymetalové riffy, kytary a housle proplétající se s flétnovou linkou a sbory ve stylu Heidevolk. Tahle kombinace si okamžitě získala sympatie všech zúčastněných. Zajímavé je, že nemají hlavní vokál v klasickém slova smyslu, na postu se víceméně střídají. Přesto však svým hlubokým hlasem a vřelým přístupem dominoval vokální sekci basák Uroš, i když dal zejména na začátku hodně prostoru ostatním.

Na brněnských Arch of Hell byla vidět lehká únava z předešlé show na Melodce, snažili se to však nedat najevo. Jeli na doraz a jako obvykle rozpoutali řádný mosh. Skutečně obdivuhodná byla práce bicmena. Servíroval nekompromisní a velmi přesnou nálož kulometné palby ze své dvojšlapkové medvědobijky, přitom snad během celého setu neudělal jediný přehmat.

V rozjeté krasojízdě pokračovali polští Helroth.  Orthank se předvedl jako opravdu zdatný frontman a svým mocným hrdelním řevem neustále burcoval diváky do akce. Velmi rychle si kapela dokázala vybudovat pouto s fanoušky a nastolit velmi přátelskou atmosféru.

Čtěte také: Rozhovor s Radalfem z Cruadalach: Respekt je klíčem ke všemu

Kdo v jejich hudbě slyšel klávesy, byl značně překvapen, když zjistil, že na pódiu se nic podobného nevyskytuje. Flétnistka totiž ve chvílích, kdy nedržela v ruce flétnu, dokázala svým hlasem vyluzovat takřka nepřebernou škálu zvuků, která se perfektně vázala k houslovým melodiím.

V závěru setu si Helroth vytáhli na pódium Radalfa z Cruadalach, aby mu popřáli vše nejlepší k narozeninám. Celý set završili velmi humorně přepracováním notoricky známých coverů.

Krátce před půl dvanáctou se dostali ke slovu také pořadatelé, miláčkové davu Cruadalach. Trošku delší zvukovku jim všichni velmi ochotně odpustili. Skvělý zvuk podtrhl obrovský entusiasmus a chuť vydat ze sebe to nejlepší. Dav začal vzápětí oplácet stejnou měrou. Radalf pobíhal sem a tam jako vzteklý rarach, občas dokonce předvedl, že ovládá umění teleportace. V jednu chvíli vyběhl ze sálu, aby se téměř ve stejném okamžiku zjevil na opačné straně pódia.

Vystoupení se zvolna přehouplo přes půlnoc a nastal čas tyto příjemné oslavy ukončit. Beltinefest zhasl s posledními tóny folkmetalové hradby, dozněly poslední tóny dechů a smyčců, nastolilo se ticho. Pohané se pomalu odebrali ke spánku, aby se probudili do jasného jarního dne.