Snarky Puppy zahájili v Lucerně festival Prague Sounds

Festival Prague Sounds, známější dříve pod názvem Struny podzimu, by letos zahájen hned monumentálním výstupem. Do velkého sálu pražské Lucerna zavítala populární americká jazzová skupiny Snarky Puppy. Ta se po úspěšném představení se v roce 2015 na jazzovém festivale v Přerově konečně také dostala do Prahy.

Michael League se Snarky Puppy v pražské Lucerně 23. října 2022 Michael League se Snarky Puppy v pražské Lucerně 23. října 2022 Foto: David Webr/musicweb.cz

Před vlastním koncertem ovšem naladila diváky svojí půl hodinovou vsuvkou zpěvačka Malika Tirolien. Tato umělkyně původem z Guadeloupe si již vybudovala renomé v Kanadě, její vystoupení tak rozhodně nebylo nic nováčkového. Naopak. Zpěvačka, která přeskakovala od jazz popu k hip hopu překvapovala i přeskakováním ze zpěvu v angličtině do rapování ve francouzštině. Nutno dodat, že francouzština se k rapu výborně hodí.
Její koncert parádně ladil s nadcházejícími Snarky Puppy, ostatně její styl byla v podstatě popovější fusion zamíchaná z R&B, funku, hip hopu, jazzu a soulu. Sama Malika Tirolien se kolem Snarky Puppy již několikrát mihla a to konkrétně u alba Snarky Puppy Family Dinner Volume 1 či v spřízněné kapele Bokanté, kde se rovněž pohybují muzikanti ze Snarky Puppy.

V devět hodin večer ovšem konečně nastoupila hlavní hvězda – Snarky Puppy v desetičlenné formaci v sestavě Michael League - basa, bandleader, Shaun Martin – klávesy, Bobby Sparks – klávesy, Justin Stanton - klávesy, trubka, Jamison Ross – bicí, Nate Werth – perkuse, Chris Bullock - saxofon, flétny, Mike Maher – trubka, Bob Reynolds – sax a Mark Lettieri – kytara. Ač se to může zdát jako široká sestava, Snarky Puppy „umí“ koncertovat i v mnohem větších počtech, proto se tato verze dá považovat za spíše „skromnější“.

Sympatický leader skupiny Michael League zahájil večer písní Keep It On Your Mind, v níž se připojil nečekaně k široké sestavě klávesistů, až později se tak vrátil k osvědčené basové lince. Skladba z nové desky Empire Central hned ukázala, že skupinu zatím rozhodně neopouští tvůrčí duch, ačkoli sází na svůj klasický autorský rukopis nahození výrazného groovu podkresleného klávesovými prvky spolu s výraznou rytmikou a dechovou sekcí. Třešničkou na dortu je pak melodická stránky věci, kdy kapela takto působí pro širší posluchačskou základnu než pro experimentálnější a náročnější jazzové fanoušky.

 

 

Snarky Puppy v průběhu večera tak představili , stejně jako večer předtím na brněnském koncertu, v podstatě skladby z celého tohoto nového alba. Své vystoupení patřičně netradičně okořenili i přizváním českého klávesisty Jiřího Levíčka, kterého League představil jako svého spolužáka z University Of North Texas, s nímž jeden čas dokonce bydlel. Společně si tak spolu zahráli v skladbě Belmont. Dalším zajímavým hostem byl pravidelný spoluhráč Snarky Puppy, Philip Lassiter, který šťastnou náhodou měl další večer ( tj. dnes 24.10.2022 pozn. redakce) vystoupit se svojí kapelou v klubu Jazz Dock. Ten si s kapelou vystřihl krásné sólo ve skladbě Take It.

Večer se nesl v groovo-jazzo- funko-elektronickém hávu tak, že roztančil i mnohé návštěvníky plné Lucerny. Tvorbu Snarky Puppy lze přirovnat k malému orchestru, který ovšem nedisponuje smyčcovou a dechovou silou (až na samozřejmě přítomnou trojčlennou sekci), ale který v této moderní podobě přitahuje k jazzové fúzi i mladší publiku, a taková edukace se každopádně cení. Ostatně pro představu - groovová linka a melodie až jako kdyby navazovaly současnými postupy na funkovou éru Herbieho Hancocka.

Snarky Puppy je skupina plná skutečně vynikajících muzikantů, což se nedá popřít. Jediná výtka je snad v určité tempové zabředlosti, kdy už dochází k určitě recyklaci rytmických i melodických postupů. Kapela v tomto zatím ještě odolává monotematičnosti, ovšem nemá již k ní daleko. Pokud se dá hudba Snarky Puppy k něčemu ještě připodobnit, dalo by se říci, že se jedná o americkou odezvu na norské Jaga Jazzist. Ti jsou jednoznačně artovější a pro mnohé posluchače i možná méně stravitelnější. Každopádně, jak již bylo řečeno, Snarky Puppy patří dík, že umí ukázat, že jazz není rozhodně nějak zastaralý styl, a že naopak dokáže přitáhnout a naplnit zejména mladými posluchači (nejen) Lucernu.

Kapela se rozloučila s fanoušky osvědčenou peckou Lingus, která jako jedna z mála písní nebyla v setlistu z nové desky, a kterou si tak posluchači mohli v Praze vůbec poprvé v Praze poslechnout. Protože jak zkraje večera zmínil Michael League, v Praze ten večer vystoupili po mnoha letech až nyní. Ale hlavně že aspoň tak.

Napsal(a):

Zanechat komentář

?>