Je obecně známo, že smrtka pronásleduje sestavu Citronu obzvlášť neodbytně. Vždyť si přišla už pro tři z jejích členů. Zatímco kytaristu Jindru Kvitu a zpěváka Standu Hranického se podařilo promptně nahradit, u Pařízka to tak jednoduše nevypadalo. Nebyl totiž jen bubeníkem, ale i hlavní postavou - tím, kdo o všem rozhodoval, ať už v dobrém, či ve zlém. Že si ve svém synovi Radimu juniorovi vychoval nástupce bylo známo, jak se ovšem pětadvecetiletý mladík se svou rolí popasuje, to byla jiná otázka. A jednoduché to neměl hned od začátku. Na veřejnost pronikaly různé fámy hlavně o plánech Ládi Křížka si zase jednou sbalit kufry a přelétnout o štaci dál.
Všechny kontroverze se ale, zdá se, podařilo zažehnat, když došlo k ohlášení nového turné pod tradiční hlavičkou Síla návratů. Pařízek se vrací k osvědčené šabloně a na šňůru přibírá souputníky z dob zlatých časů Citronu. Tentokrát padla volba na brněnský ženský kvartet Loretta a Metalindu z Bratislavy, protože Slováci nesmějí chybět. A podle první zastávky to vypadá, že to opět vyšlo.
Loretta nastupuje na scénu jako první, na nezájem si ale rozhodně nemůže stěžovat. Všechny lístky jsou fuč a sál klubu MeetFactory je od začátku narvaný. Holky se netěší takovému věhlasu, jako jejich následovníci, to ale souvisí hlavně s faktem, že byly čtvrt století neaktivní. Jinak to z jejich vystoupení totiž nijak znát nebylo. Od začátku je obklopuje hlavně aura ohromné pohody, s jakou si svůj čas na pódiu užívají. Pro mě osobně je to druhé setkání s touto partou a musím uznat, že jsou mi čím dál sympatičtější.
Vzhledem k tomu, že turné je cílené hlavně na nostalgiky, slíbí zpěvačka Daria Hrubá publiku “starý pecky” a svůj slib také dodrží, takže po většinu setu čerpají Loretta hlavně ze svého tři a třicet let starého debutu. Když ovšem sáhnou po věcech ze dvou alb, vydaných po návratu na scénu, je znát, že skladatelsky nic ze svého citu pro hit neztratily. Třičtvrtě hodinka v příjemné společnosti uteče jako voda a já doufám, že děvčata vyrazí na nějaké větší turné samostatně, abych si je mohl užít trochu víc.
Metalinda mi v téhle společnosti nedávala ze začátku úplně smysl. Navzdory svému názvu se totiž žánrově propracovala až někam k rádiovému pop rocku s národoveckými rysy, jejichž vrcholem je hodně cringe verze české i slovenské hymny. Nicméně hluboká minulost téhle party skrývá nejednu ostřejší vypalovačku a tak se do programu turné kvalifikovali a nutno uznat, že obstáli se ctí. Hned úvodní hitovka Zaľúbená žaba uvedla publikum do varu, což mělo na kapelu blahodárný vliv. Taky ve skvělé formě zpívající Andy Samuel Hudak nezapomene slíbit hlavně staré hity. Koneckonců Metalindě právě vychází reedice debutového alba z roku 1990 a tak má o důvod víc sáhnout k peckám jako Jágo, jež byl narušený poruchou mikrofonu, nebo Kovový kráľ. Mě ovšem největší radost udělali se srdceryvnou baladou Angie z desky Svetlo na druhom brehu. V přídavku nakonec došlo i na ty hymny a mávání vlajkami, ale to už mi celkový dojem zkazit nemohlo - Metalinda má zdravý rockový základ a nepochybný drive.
Jakoby se už nemohli dočkat, Citron spustili svou produkci o tři minuty dřív. Aktuální sestava čítá kromě Křížka a mladého Pařízka s basou ještě kytaristy Djordje Eriče a tradičně do půl těla svlečeného Pavla Hanuse. Na ostře sledované pozici za bicími zesnulého principála vystřídal Zdeněk Pradlovský, ostřílený matador kapel jako Kreyson, Shaark nebo Master. Otvírákem je spolehlivý Hon na bluda a na publikum zabírá skvěle. Následně se přesuneme v čase na poslední desku šlapající Hodinou dvanáctou a první akt uzavírá vzpomínkou na Radima Pařízka uvedená nostalgie Vzpomínky. Pak už se svou tradiční sérií nastupuje Tanja, aby dala po společném duetu Máme ruce nad hlavou Křížkovi čas si hned na tři písně oddáchnout. Takový prostor mi přijde trochu přemrštěný, ale fanoušci nespoutanou dračici vyprovázejí aplausem. Potom už do světel reflektorů vstupují Vašek Vlasák s Jardou Bartoněm a nastává vrcholná fáze večera.Vlasák, Bartoň a Křížek jsou poslední žijící členové sestavy, jež stála za legendárním albem Radegast. A písně z něj tvoří hned čtyři z celkem pěti odehraných kousků. Jestli mezi dvěma hosty a zpěvákem přetrvává nějaká zlá krev, není to nijak znát. Skvělou náladu nezkazí ani výpadky zvuku z Bartoňovy kytary během Už couvám, ani občasné vazbení. Kapela je v ráži, jako by se něco z té staré magie na chvíli opravu vrátilo. Trochu nad ostatní vyčnívá hlavně s nebývalou dravostí podané Setkání s Radochem. Křížek s publikem zavtipkuje, když krátkým nápěvkem Vzdálené připomene, že se s Jardou Bartoněm se sešli i na nejpopulárnější nahrávce Kreysonu. Jindy zase projeví přání, aby mohl na pódium pozvat Standu Hranického. Trochu mě v tomhle ohledu zaráží, že při všem tom vzpomínání nikdo nezmínil Jindru Kvitu. Po návratu současné sestavy se koncert z mého pohledu už jen dohrává. Po dvojici songů z Rebelie Rebelů večer kulminuje nesmrtelnou Zahradní slavností. Na přídavek se ještě vrátí Tanja v duetu Schoulená a závírá se tradičně Ocelovým městem.
Citron odstartoval turné v Praze v menším prostoru, než na jaký býval zvyklý, ale prokázal, že je v něm stále dost života a neztratil schopnost rozdávat radost svým fanouškům. A to je pro jeho budoucnost dobrá zpráva.
Setlist Loretta: Stíny v ulicích, Komedie ,Láska´, Hrobník, Zpívej, Svítání, Zlost, Už žádný slzy, Loreta, Metalová holka
Setlist Metalinda: Intro, Zaľúbená žaba, Kovový kráľ, Láska zvíťazí, Mefisto, Angie, Maj May, Jágo, Sila je v nás, Ján Ámos Džínový, Slnko nevychádzaj, Nad Tatrou sa blýska - Hymna Slovenskej republiky, Kde domov můj - Hymna Českej republiky
Setlist Citron: Hon na bluda, Hodina dvanáctá, Vzpomínky, Máme ruce nad hlavou, Nad hlavou létá rokenrol, Stín, Pár přání, Radegast, Setkání s Radochem, Už couvám, Valašský rok, Rock, rock, rock, Píseň ztracených, V řetezech spoutaní, Zahradní slavnost, Schoulená, Ocelové město
