Festival Colours of Ostrava 2012 se v neděli dostal do svého závěru. Letošní ročník ve svém dosavadním průběhu trochu utrpěl drobnou nepřízní počasí, určitými problémy spojenými s přestěhováním se do nového areálu a překvapivě také ne zcela přesvědčivými výkony některých headlinerů. Na veškeré menší či větší nedostatky ale dala zapomenout neděle, která ukázala, proč jsou Colours of Ostrava tolik populární a proč na ně letos přijelo třicet jedna a půl tisíce lidí, tedy dosavadní rekordní počet návštěvníků.

Poslední festivalový den otevřeli na OKD Fresh stage tuzemští BraAgas. Tady se dramaturgům Colours of Ostrava povedl neobvyklý kousek. Zařadit kapelu, jejíž repertoár tvoří lidové písně z celé Evropy, na stage umístěnou v prostoru pod bývalou hutní věží, byl rozhodně zajímavý nápad. Poslouchat například tradiční toskánskou píseň o lásce mezi nosnými sloupy věže a s několika sty tun kovu nad hlavou, to se vám mnohokrát nepoštěstí. Ze začátku sice BraAgas neměli tak početné publikum, ale jak návštěvníci proudili do areálu, nechávalo se jich na povedenou ukázku world music nalákat čím dál tím větší množství. Členové kapely po koncertě ocenili, že na ně dorazilo tolik lidí, rozhodně více, než čekali.

Publikum na hlavní scéně v průběhu odpoledne dostávali do varu Shtetl Superstars a následně i parta vozíčkářů z Konga, Staff Benda Bilili. Prvně jmenovaná kapela na to šla svým v rytmech ska a reggae rozhoupaným klezmerem, Staff Benda Bilili na diváky spustili kombinaci konžské rumby, kubánského mamba, medových i divošských vokálů, reggae, soulu Jamese Browna a rhythm'n'blues. Na obou vystoupeních by se daly najít drobnosti, které kazily celkový dojem – zpěvačka Shtetl Superstars totiž disponuje poněkud nezáživným hlasem a v průběhu koncertu SBB bylo někdy obtížné rozlišit jednotlivé skladby, všechny byly hodně poboné. Obě kapely však vyvolaly v publiku tu správnou taneční náladu. A to měly teprve přijít ty největší hvězdy.

Těžiště programu se pak na několik hodin přesunulo na druhou scénu, ArcelorMittal stage. Zde zahráli Fink, britské folkové trio pod křídly labelu Ninja Tunes, a mezi českými fanoušky velice populární Parov Stelar Band. Mezi tyto dva koncerty se vetnuli Buty.

Podívejte se také na fotogalerii posledního dne Colours of Ostrava

Fin Greenall byl dříve známý jako DJ a producent Fink, nyní vystupuje společně s bubeníkem Timem Thorntonem a basistou Guyem Whitakerem. Fink a Tim nám po svém koncertu poskytli rozhovor, na který se již brzy můžete těšit společně s hodnocením jejich vystoupení od našeho fotografa Martina Chocholy.

Parov Stelar Band na Colours předvedli to, čím už několikrát pobláznili české publikum, tedy taneční party v rytmu electro swingu. Zpěvačka Cleo Panther nám rovněž odpověděla na několik otázek, takže sledujte MusicWeb.cz, kde si rozhovor budete v nejbližších dnech moci přečíst.

Buty sice rozhovor neposkytli, za to ale představili své nové album Duperele. Tato dnes již legendární kapela s Radkem Pastrňákem přišla se svou novinkou po dlouhých šesti letech. Diváci měli ještě před začátkem koncertu možnost zhlédnout na velkých obrazovkách klip k Písni práce, ve kterém vystupuje mnoho slavných jmen české hudební scény, včetně Karla Gotta. Klip pobavil a Buty pak svým koncertem taky, i když nezahráli tolik svých známých hitů. Svůj koncert postavili především na nové desce, což je celkem logické – kde jinde představit novou desku, když ne doma? Někteří z diváků zřejmě doufali, že uslyší jen samé staré skladby, a tak během koncertu odešli, ne tak ale skalní fandové. Ti vydrželi i dešťovou přeháňku.

Festival Colours of Ostrava již tradičně trval čtyři dny. A celé čtyři dny čekal na svůj nejlepší letošní koncert. Postarala se o něj drobná Američanka Janelle Monae. Od úvodních okamžiků bylo jasné, že nepůjde o obyčejné vystoupení. Nejprve na pódium vyběhl jeden z členů její kapely a hecoval publikum tak dlouho, dokud nekřičeli i členové ochranky, která celý areál hlídala. Teprve pak, za doprovodu videoprojekcí parafrázujících typický záběr skrze hlaveň z filmů o Jamesi Bondovi, vplula na stage Janelle. Bondovkám vzdala hold i přídavkem v podobě titulní písně k filmu Goldfinger a troufnu si říct, že předčila originál. Podobně tomu bylo i u coverů skladeb legendárních Jackson 5. Michael Jackson se během koncertu musel v hrobě roztancovat, jak Janelle dokázala zazpívat hity, kterými odstartoval svou hvězdnou kariéru.

Čtěte také: Colours of Ostrava 2012: Novodobá Edith Piaf zahnala déšť

Janelle Monae se svým doprovodným hudebním tělesem (protože slovo kapela přesně nevystihuje pódium plné do bílé a černé sladěných muzikantů a doprovodných zpěváků) dokonale zbláznila dav před Česká spořitelna stageí. Diváci zapomněli na velké a ostré kameny, které jim celý festival znepříjemňovaly i chůzi, natož tanec, a vrhli se do rytmu funkem střihnutého popu, soulu a r'n'b. Tancovalo se všude - před pódiem, na cestách, dokonce i stánkaři na chvíli přestali prodávat, aby si zatrsali. A aby tance nebylo málo, Janelle vystřihla na pódiu několikaminutové stepařské číslo.

Společně s francouzskou zpěvačkou ZAZ se tak Janelle Monae zařadila k tomu nejlepšímu na Colours of Ostrava. Je ale třeba říct, že ani ZAZ, která učarovala festivalovým návštěvníkům v sobotu, se nedokázala vyrovnat Janelle. ZAZ předvedla, že má neuvěřitelně líbivý hlas a talent skládat chytlavé chansonové písničky, to zkrátka ale nestačilo na show, kterou předvedla Janelle Monae.

I když letošní ročník Colours of Ostrava měl své mouchy, převážně způsobené přestěhováním do nového areálu, právě koncerty jako byl ten Janelle Monae ukazují, proč se vyplatí do Ostravy jezdit. Vloni všechny ohromila Santigold, letos zase Janelle Monae a ZAZ, každý rok nabídnou Colours několik jmen, která sice na první pohled nepatří k věhlasným headlinerům, zato ale předvedou koncerty, které všem vyrazí dech. Colours of Ostrava 2012 jsou za námi a my se můžeme jen těšit, koho nám Zlata Holušová se svým týmem přiveze příští rok.