Na poslední den si mnozí museli přivstat. Ještě zkraje dopoledne se totiž představila česká power jednička Salamandra s neobvyklou vsuvkou. Na skladbu Masters of Rock byli skrze rádiovou soutěž vybráni sboristé, kteří doprovázeli kapelu ve hřmotném finiši. V celkovém soundu se sbor prosadil minimálně, nicméně nadšení účinkujících bylo neuvěřitelné a úsměv s dobrou náladou se jako morová rána šířil likérkou.

Začátek hlavního vysílacího času si zabral Paul Di’Anno. Samozřejmě by bylo hloupé očekávat, že nezazní staré osmdesátkové fláky Iron Maiden, nicméně ve finále se zpěvák až překvapivě soustředil i na svou současnou tvorbu. Z nových věcí dýchá klasika Di’Annových začátků, ale dost experimentuje, a to jak s kompozicemi, tak i s možnostmi svého hlasu. Ačkoliv si stále zachovává image drzouna, který kdysi dávno napsal text k písni Running Free, k práci přistupuje zodpovědně a jeho výkon byl více než solidní.

Čtěte také: MoR 2012: Sobotní večer smetla invaze z Finska

Po deathovce Tiamat přišli na scénu švýcarští Gotthard. Je tomu dva roky, co zakládající člen a frontman Steve Lee zahynul při autonehodě. Kapela však dál ctí jeho památku a po dlouhém přemítání se rozhodla pokračovat ve své činnosti. S novým hlasem Nica Maedera jim to šlape výborně, celá sestava je jako obvykle usměvavá, motivy chytlavé, plynový pedál se za celou dobu vystoupení neodlepil od podlahy.

Zbytek večera si pro sebe uzurpovali Švédové. Arch Enemy v čele s Angelou Gossow přivezli ze severu album Khaos Legions, které je mnohými považováno za nejúspěšnější počin v historii kapely. Zběsilá show tak byla pro pořadatele i fanoušky téměř jistotou.

Kdo stále ještě nemohl uvěřit, že by mohla mít deathmetalová kapela sexy zpěvačku, musel po koncertě sbírat spadlou čelist. Nekompromisní výkon. Velmi zajímavým zpestřením bylo promítání textů k písním na plátně vedle pódia. Jelikož growlu není zase tak dobře rozumět, jedná se o velmi promyšlený tah, aby si posluchači uvědomili, o co že v těch písních vlastně jde.

Nová krev, nové album

Nejsilnější trumf si pořadatelé nechali až na závěr. Koneckonců se jim to vloni na Metalfestu celkem vyplatilo. Nyní však měli švédští Sabaton hned dvě zásadní novinky. V květnu vydali album Carolus Rex, které je ve Švédsku absolutní jedničkou, dominuje tamnímu trhu, rádiovým stanicím a také venku sklízí nebývalý úspěch. Zároveň kompletně obměnili sestavu, zbyli pouze zpěvák Joakim Brodén a basák Pär Sundström.

Odchod hned čtyř hudebníků z kapely vyvolal řadu spekulací, a o to více se všichni zajímali o to, jak to bude reformované jednotce znít naživo. Výsledek všechny opařil více než plameny šlehající z napalmových kotlů. V prvé řadě je potřeba předeslat, že původní sestava by se mohla zdát více civilní, a tím, že si hudebníci do jisté míry zachovávali jistou dávku amatérismu, mohli být některým fanouškům bližší.

Prohlédněte si také fotogalerii z nedělního večera od Katky Hajdinové

V realitě však posluchač musel nutně dojít k závěru, že obě sestavy jsou vzájemně nesrovnatelné. Známé songy odpalovali hráči z blan a hmatníků s neuvěřitelným drajvem a přesností. Kytary byly pevné a nekompromisní, každý byl nalepený na ostatních. Kompaktní, přitom stále neuvěřitelně strhující a živočišné. V devadesáti minutách se představily nové songy, ale promyšleně. Nebylo jich moc, ani málo. Joakim Brodén prostě ví, jak vést válku.

O úžasném kontaktu s publikem snad ani nemá cenu se rozepisovat. Obvyklé hlášky typu „ještě jedno pivo“ zaznívaly z pódia každou chvíli, komunikace ze strany zpěváka ještě více vtahovala diváky na pódium. Divoká pyroshow už jen dokonávala dílo zkázy. Půl hodiny po plánovaném ukončení festivalu dozněly poslední tóny závěrečné skladby a fanoušci odcházeli nabiti emocemi po jedinečném zážitku. Velkolepý závěr, jaký si tento festival více než zasloužil.