Po osmé hodině večerní nejprve přišla na řadu předkapela. Charlie Slavík se svou foukací harmonikou a doprovodnými muzikanty byl skvělým zahřívacím výběrem. Tento muzikant se i na jedno album spojil se zpěvačkou Juwanou Jenkins, která si jeho vystoupení nenechala ujít ani tentokrát a tančila v publiku. Různé generace zasedly za doprovodné nástroje v kapele, ale blues měli všichni hudbeníci prostě v sobě.

S úderem deváté na pódium přišel nejenom zpěvák, hráč na foukací harmoniku a kytarista JJ Grey, ale také jeho Mofro, kterých bylo devět. Ano. Devět muzikantů se vměstnalo na pódium Lucerna Music Baru, přičemž bicí Craiga Barnettea dostaly velmi netradiční místo na levé straně pódia. Klávesista Eric Brigmond byl na opačné - pravé části pódia za svými červenými nord leady, ale během koncertu zahrál několikrát i na trombon. Uprostřed za samotným zpěvákem se zhlukovalo duo kytara-baskytara. Sólové kytarové party zasával Pete Winders, naopak basovou kytaru Todd Smallie. Tento vzrůstem malý baskytarista byl po celou dobu koncertu rozzářený jako slunce, vyhledával kontakt s publikem a na závěr si střihl exhibiční sólo. A to patřilo mezi muzikantské zážitky večera.

Na stupínku vzadu se pak sešlo pět doprovodných muzikantů. Hráč na trubku, saxofonista, perkusista a dvě mladé zpěvačky. Právě ony dostaly během večera příležitost, aby jejich hlasy vynikly. A také aby poměřily své síly s JJem. Katie Dutton se do svého vokálu dokázala nejenom opřít ve vyšších polohách, ale úplně hravě také překvapovala v těch hlubokých. Její plná barva hlasu dojímala nejenom publikum v sále, ale také jednotlivé členy kapely.

Toto floridské uskupení z Jacksonvillu se dá taktéž žánrově zařadit to swamp rocku. Žánru, který vznikl v 60. letech a spojil styly, jako jsou soul, rock, country, blues nebo cajun. Tato rozmanitost koncertu slušela. Skladby dlouhé a pomalé jako Top Of The World vystřídaly rytmicky dravé Orange Blossoms. Skladatelsky pestrý repertoár čítal skladby, které vznikly už před více než 25 lety. Mezi ně patřila i Lochloosa, ve které se mu stýská po domově, který postupně mění podobu a ta stará tradiční postupně úplně mizí. Právě tou vyrazili zpěvákovi dech posluchači. Ano, nebylo tomu naopak, i když JJ zpíval jako o život i procítěně a sebejistě. České nepříliš četné publikum zpívalo celý text hromadně jako hutný sbor, což kapela rozhodně neočekávala.

Podívejte se také na fotogalerii z koncertu JJ Grey & Mofro

Mezi skladby, které chytly za srdce, patřily kousky Seminole Wind, která vyšla teprve loni, nebo This River. Vlastně častým tématem textů skladeb JJ Greye je země, její postupná proměna, stesk nad ztrátou čehosi známého a konkrétní místa se v jeho skladbách přímo citují. Ke konci se hodně sólovalo, JJ radostně komunikoval s publikem a po jeho skončení si s předními řadami podával ruku. Slíbil také, že je v Praze sice poprvé, ale že se určitě vrátí. Celý set zakončili soulově, až gospelově laděnou Oh Glory a pohodovkou Brighter Days. A i díky nim lidé z koncertu odcházeli uhranutí jejich bezprostředností, která je měla moc přenést alespoň na necelé dvě hodiny do jižanského klubu.