Kolem sedmé hodiny večerní už se táhla fronta lidí od šatny až téměř na konec baru. V trojstupu fanoušků bylo možné zahlédnout často trička a mikiny s logem headlinera letošního Bonecrusher festu – Amíků Carnifex, kteří se těší v Čechách rostoucí oblibě. Po označkování byl tak akorát čas na kontrolu merche dekorovanou vtipnými výzvami na kartonových cedulkách a v sále už byli připraveni první řezníci večera.

Betraying The Martyrs

Začátek Bonecrusher festu byl opravdu mocný. Hned při prvním úderu do nástrojů mocný efekt pluhu promáčkl ušní bubínky do hlavy a francouzský deathcore s vhodně vloženými metalcoreovými vsuvkami začal masírovat nepřipravené fans. Betraying The Martyrs produkují dobře propracovanou muziku, kde silové pasáže a breakdowny s hrubým growlingem kontrastují čistě klenutým linkám zpívajícího klávesáka Victora. Osmistrunné kytary odvedly požadovanou práci a po půlhodině se Frantíci odporoučeli hledat mezi obecenstvem dobrovolníka, u kterého by složili hlavu.

Fungující ventilace rychle vyčistila zakouřený prostor a rychlá obměna nástrojů a muzikantů dala znát, že se připravují brutalisté Molotov Solution. Bez jakéhokoli úvodu se na obecenstvo začala valit vlna deathcore fungujícího na dobře osvědčeném vzorci masomlejnek – breakdown. Na kytarách ubyla jedna struna a v riffech zase určitá míra složitosti, což obecenstvu očividně vůbec nevadilo. Agresivní silová masáž Molotov Solution rozpoutala první circlepity, kde v šestimetrové elipse běsnili nejzarytější fans a došlo i na wall of death.

Veselý tech-deathcore light

Další půlhodina uběhla jako voda a MS se po přídavku zpakovali, dávaje tak prostor dalšímu interpretovi, kterým byli poměrně neznámí, o to však překvapivě dobře znějící, Within The Ruins z amerického Massachusetts. Opět ubyla na kytaře jedna struna, bohužel, ale nezůstalo jen u ní, ubyla také jedna kytara. A to se stalo WTR osudným. Přestože se veselá bandička snažila ze všech sil a nápadité skladby jako Red Flagged nebo Invade ze stejnojmenného alba (Invade 2010) či masivní pecky Arsenal a Tractor Pull (Creature 2009) sázely do obecenstva množstí nápaditých breakdownů prodchnutých vesele znějícími energickými melodiemi, chybějící druhý kytarista byl prostě znát.

Když ani během půlhodinky nadité originálním nářezem nedokázali WTR rozpumpovat fanoušky na potřebnou míru, poděkovali a odešli. Později mě zpěvák u merchendise ujistil, že se hodlají příští rok vrátit v plné síle a ukázat nám, zač je toho loket, nuže uvidíme!

1 milion not ve 30 minutách

A je tomu doslova a do písmene tak. Po veselých Within The Ruins nastoupil pravý opak zhmotněný bratry Bradleyovými (basa, kytara), Elliotem – požíračem dětí (vokills) a fill in bubeníkem. Bez velkých cirátů (pokud za velký cirát nepovažujeme extrémní kytarovou rozcvičku Christophera složenou jen z tappingů a extrémně rychlých skippingů) se pustili Beneath The Massacre do svého zkázonosného díla. Okázale brutální skladby v nelidské rychlosti z alb Dystopia, EP Marée Noire či nové desky Incrongruous rvaly osazenstvo klubu na kusy. Na BTM se nedá v přehršli technických předváděček moc dobře pařit, ale jeden se pořád může s otevřenou pusou nechat unášet na vlně superrychlé silové agrese. Žádné circle pity, wall of death, nic takového. Pouze čistá bestialita a stavy oscilující mezi katatonickou hltavostí a záchvaty epilepsie.

Po půl hodině boužel Elliot oznámil, že je tlačí čas a že se loučí. Co na tom, že paralyzované obecenstvo požadovalo další dávku drogy zvané BTM, byl čas jít dál.

1. pravidlo – neservíruj polévku po krvavém steaku

Příliš dlouhé čekání bylo ve třičtvrtě na jedenáct ukončeno příchodem Scotta Lewise a jeho bandičky na prkna slávy, kde se bez řečí dali do práce. Level brutality, který byl v tento Satanem posvěcený večer nastaven, nebylo už po BTM možné překonat. Bylo v něm však možné alespoň pokračovat. Carnifex se pustili do headliningu s potřebnou vervou a po chvíli byly odezvou masivní a divoké circle pitty, kde vír lidských těl dával na srozuměnou, že i Češi umí pořádně pařit.

Řádně brutálnímu vystoupení Carnifex bohužel ubíralo na lesku, že vystupovali až po kanadských ikonách Beneath The Massacre, protože příčku zběsiosti už nebylo možné zvednout výš. Přesto death metal/deathcore v podání Amíků maximálně bavil a závěrečné skladby Lie To My Face a Hell Chose Me dodaly sobotnímu vystoupení potřebný punc kvality.

Po zhodnocení Bonecrusher 2012 je nutné uznat, že se jedná o velmi kvalitní ročník, kde je nemožné najít slabý článek. Všechny kapely odvedly skvělou práci v parádním klubu, jakým Rock Café beze sporu je. Spokojení fanoušci byli třicet minut před půlnocí propustěni domů s myšlekami na Bonecrusher 2013.