Přesně v osm hodin večer, na kdy byl naplánován začátek koncertu, se do klubu scházeli posluchači, kteří se zde mísili spolu s cizinci sedícími u baru uprostřed sálu. Několik málo minut po půl deváté večerní se na pódiu objevila doprovodná čtyřčlenná kapela All-Star Mojo Band a hráč na harmoniku – Charlie Slavík. Krátkým intrem zahájili večer a přizvali tak na scénu i zpěvačku Juwanu Jenkins.

Juwana se ihned chopila mikrofonu a spustila skladbu, ve které vyznává: Never Said I Love You. Kapela od počátečních tónů nasadila zběsilé tempo a postupně se hráči vystřídali ve svých sólech. Jako hlavní hvězda večera však zářila Juwana a pódium si kradla často pro sebe. Plným, zvučným hlasem zazpívala ukázky z nové autorské desky hned na počátku. Jako druhá píseň večera zazněla skladba pojmenovaná stejně jako album – The Blues Keeps You Alive. Zde předvedla skvělou práci s rytmem i sehranost s kapelou.

Zprvu spustil kytarista Marcel Flemr sólo pomocí kytarového bottlenecku a vnesl do skladby více bluesového citu. V jiných sólech zase prokazoval klasicky bluesové kytarové umění. Netrvalo dlouho a ke slovu se dostal i Charlie Slavík. Rozezněl harmoniku a vystřihl si sólo od podlahy, však o jeho party nouze nebyla po celý večer. Předvedl hráčskou techniku, cit pro rytmus a z harmoniky vytvářel dominantní nástroj. Dle jeho výrazu v momentech, kdy zrovna nehrál, si očividně celý koncert nesmírně užíval.

Když však Juwana zpívala sloky poklidněji, stále více vyznívala kapela a slova se bohužel topila v ní. V úderných refrénech Juwana přidávala na hlasitosti, ukazovala své pěvecké možnosti i rozsah, při kterém ho mohl posluchač jen obdivovat. Zde se více projevila a k posluchači se donášel i text spolu s neskutečnými emocemi, které prostřednictvím písně Juwana vyzařovala. V základu jasně bluesové skladby v sobě odhalily postupně rockový, soulový i lehce gospelový zvuk. Pokaždé se však navrátily do čistě bluesového kabátu. Během částí, kdy hrála pouze kapela, Juwana neustupovala do pozadí a divoce tančila, a i tak dokazovala, že rytmus má jednoduše v krvi.

Juwana na okamžik proměnila klub v jazzový bar

Při další skladbě se Juwana posadila na okraj pódia. Jazzově laděná píseň se nesla v pomalém rytmu, kapela zde hrála doprovodnou roli a Juwana odzpívala velmi teskným a vášnivým hlasem celou píseň vsedě. Poté se k ní připojil Charlie a zpěv se tak dostával do rozhovoru s harmonikou. Oba hudebníci se střídali ve svých partech.

Ve čtvrt na deset došlo na očekávaný křest nového alba. Na pódium hudebníci přizvali kmotra desky, hudebního publicistu Ondřeje Bezra, který pronesl česky několik slov k nahrávce. Charlie Slavík otevřel šampaňské nožem, čímž bylo dílo pokřtěno. Poté se znovu najelo na rychlejší kolej. Juwana ukázala kvality svého hlasu a pohrávala si s opakováním některých vět v různých aranžích. Nakonec došlo na verzi skladby od bluesmana Roberta Johnsona. Kapela zprvu skladbu pouze podkreslovala, však vícenástrojové složení jí slušelo. Na konci se hudebníci více odvázali a zakončili ji.

Následovala melancholicky znějící skladba I Don´t Miss You, ve které znovu zpívala prim Juwana. Kapela se rozloučila několik minut před desátou hodinou, ale ještě se na pódium vrátila s přídavkem. Got My Mojo Workin´ zazněla v delší úpravě, Juwana si zazpívala i s publikem a znovu se velmi divoce rozvlněla. Refrén oživil také zbytek kapely, který se přidal. Charlie Slavík přiběhl s mikrofonem ke kytaristovi Marcelu Flemrovi a ve dvojici odpovídali prvnímu hlasu Juwany. Nesměle se také přidal Jan Kořínek za svými klávesami. Energie sršela z koncertu od počátku až do konce, kapela odvedla velmi slušný výkon a zpěvačka navnadila posluchače na své nové album.