Ennio Morricone se v posledních několika letech objevuje v České republice poměrně často. Proč? Protože našel zalíbení v Českém národním symfonickém orchestru, který náročnému a zkušenému Italovi vyhovuje po všech stránkách. Jak sám velký skladatel stručně vysvětlil: "Je prostě výborný a spolupráce s ním mě uspokojuje."
Není to tak dávno, co podnikl Ennio Morricone s Českým národním symfonickým orchestrem světové turné, aktuálně ale o tomto propojení bylo nejvíce slyšet kolem nového westernového filmu Quentina Tarantina - Osm hrozných. Za hudbu k němu byl dokonce 10. ledna oceněn teprve potřetí ve své kariéře Zlatým Globem. Málokdo ovšem ví, že s ČNSO natočil v současnosti hudbu ještě k jednomu filmu, který bude mít letos premiéru – Korespondence od režiséra Giuseppe Tornatoreho.
Pražský koncert se uskutečnil v rámci turné nazvaného The 60 Years of Music Tour. „Představení mé práce v tolika městech pro tolik lidí různého věku a různé mentality je pro mě velmi zajímavé. Tento rok slavím šedesát let na scéně, během kterých jsem stihnul zkomponovat více než šest set hudebních děl," sdělil před koncertem maestro Morricone.
Pro vyprodanou 02 Arénu si připravil program složený z několika tématických celků, který zahájil třemi písněmi, které složil pro již zmíněného režiséra Giuseppe Tornatoreho pro filmy The Legend of 1900 či The Best Offer. Během večera postupně zaznělo takřka třicet slavných témat, kdy ústředním a pro diváky asi nejzajímavější částí byla Morriconeho hudba, kterou zkomponoval pro westernové trháky režiséra Sergia Leoneho Tenkrát na západě či triptych Pro hrst dolarů, Pro pár dolarů navíc a veledílo Hodný, zlý a ošklivý. Ennio Morricone tak připomněl, v čem tkvěl vždy jeho umělecký přínos.
Jeho hudba totiž kromě romantických prvků obsahuje i silné téma, což je vždy záruka úspěchu. Čím se ale vždy Morricone odlišoval od jiných skladatelů bylo i zapojení výrazných bicích, elektrických nástrojů (kytar, varhan) ale například také harmoniky. Westernové trháky tak přitahovaly v 60. letech i rockové publikum, protože originální propojení sboru, orchestru a bicích a kytar v jistých ohledech drželo krok i s určitými art rockovými experimenty své doby – samozřejmě v mezích filmové hudby. V rámci koncertu tak byla přizvána i fenomenální italská sopranistka Susanna Rigacci, která s Morriconem spolupracuje již řadu let a právě téma z filmu Tenkrát na západě či Hodný, zlý a ošklivý vyzdvihla svým mocným hlasem.
Pasáže, kdy spolu zazněly sbor a orchestr patřily během večera k tomu nejlepšímu a posluchači silná témata takřka vháněla slzy do očí. Morricone zkrátka uměl vždy uchopit za srdce a vnímavě tak ušít hudbu na míru náladám filmu ať dramatickému, tak i komediálnímu či romantickému.
Během večera tak zazněla i jedna z jeho nejslavnějších písní – Chi Mai z filmu Maddalena, kterou ale posluchači znají asi nejvíce ze slavného filmu Profesionál, kde exceloval Jean-Paul Belmondo v roli pomstychtivého francouzského agenta zrazeného vlastní vládou. Bez zbytečného patosu, na hranici romantické písně i silného klasického tématu okořeněného bicími a tklivými houslemi.
Během večera nemohla nezaznít i právě tolik očekávaná hudba z filmu Osm hrozných. Temná a dramatická melodie nádherně koresponduje s představou drsného zimního westernu, v němž se děj odehrává a zcela oprávněně tak byl skladatel i oceněn Zlatým Globem za takovéto nosné téma. Druhá půle se dále nesla v poctě Mauro Bologninimu – slavnému italskému režisérovi. Dále zazněla i hudba z filmu Červený stan nebo legendární téma z filmu Mise, který se zapsal do dějin filmové hudby.
Ve více jak dvouhodinovém setlistu tak Morricone posluchačům vysvětlil svůj skladatelský kurs ve spojení s filmovým plátnem a ukázal, že to právě on je jednou z největších hudebních osobností filmové hudby, kterou povýšil svým přičiněním na samostatný hudební žánr. Ennio Morricone ovšem nepojímá své turné jako loučení. I ve svých sedmaosmdesáti letech pilně pracuje a jeho vitalita z něj doslova čiší. Jeho hudba k Tarantinově filmu dokazuje, že tvůrčí duch a múza ho rozhodně stále neopouští a že má ještě mnoho skladatelských plánů. Ostatně publikum tleskající ve stoje bylo dostatečným důkazem ocenění geniality tohoto skromného italského skladatele. Ten se přítomným následně odvděčil ještě třemi přídavky.
Prohlédněte si také galerii fotek z koncertu Ennia Morriconeho
Na závěr ještě patří pochválit Český národní symfonický orchestr, neboť kromě profesionálně odvedeného výkonu během večera je potřeba si uvědomit, že právě toto těleso v posledních letech udělalo v hudební branži takovou reklamu České republice jako málokdo jiný. Obstát v konkurenci orchestrů v této branži zkrátka není žádnou samozřejmostí a propojení s takovým skladatelem, jako je Ennio Morricone, ukazuje, jakou prestiž toto těleso má. Jen tak dále.
