Předvalentýnský večer lásky otevřel předčasně v 18 hodin a 15 minut death metalový klon Immolation – čeští Heaving Earth. V prostorách Black Psa hrnuli svůj ponurý death do polozmrzlého publika okupujícího prostor v mikinách a zimních bundách. Uboze sálající přímotop napájený propanbutanovou bombou vytopil omšelou koncertní místnost na příjemných 5°C, ale ani vychlazené pivečko nepřimělo postávající publikum k prudším pohybům. Po půl hodince poctivě odvedené práce tak Pražáci za přiměřených ovací opustili pódium, aby dali prostor další smečce.
Belgie se snaží zahřát
Leng Tch’e, neboli Pomalá Smrt Vykrvácením Po Tisíci Řezných Ranách, začali po menší zvukovce produkovat svůj energický mix hc/punku s masivním grindcoreovým základem, ale i přes očividnou snahu zaujmout zůstávalo v tento pondělní večer publikum stejně chladné. Několik nadšenců se snažilo čtveřici vedenou černým frontmanem z A-Teamu podpořit, ale zřejmě to nestálo za moc, protože po poslední skladbě odhodil křikloun mikrofon kamsi za sebe a znechuceně odkráčel do backstage.
Po další reorganizaci scény, checkingu merche a průběžné transformace pivního moku v moč, zazněly do pavučinami dekorovaného sálu první riffy francouzské kapely Swart Crown. Patřičně pissed-off zamračení žabožrouti působili uceleným dojmem a jejich nablackovaný death metal publikum oslovil asi zatím nejvíce, soudě podle četnosti hlav a pivních kelímků. Sál se povážlivě naplnil a se stoupající teplotou vzrostla i vřelost publika přímou úměrou. Po půl hodině atmosférického death/blacku předali kluci z Nice žezlo další očekávané kapele.
Tak nějak chutná peklo
Po prknech se začali prohánět různí lidé, ale měli příliš mnoho vlasů na to, aby to byli očekávaní Novozélanďané Ulcerate. O pár minut později se situace změnila. Čtveřice muzikantů, která vypadala, že absolvovala několikatýdenní relaxační pobyt v Birkenau, už na Ulcerate vypadala spíše, a zvědavost rostla každým okamžikem. Světla zhasla a do tmy se z aparátů vkrádaly první psychedelické souzvuky. Pak… přišlo samo peklo.
Po pár minutách byly jakékoli obavy z kvality vystoupení rozdrceny na prach díky suverenitě a nasazení ostrovanů. Lámané riffy složené z podivných akordů zahalených v disharmonii intenzivně duněly, pulzovaly a přelévaly se přes hranice taktů do psychedelických ploch. Kytarové plochy podložené zběsilou profesionální hrou bubeníka, který přidával ozdoby i tam, kde nebyly slyšet, tlačil zeshora chrlivý death metalový murmur. Celé to depresivní představení bralo dech a na publiku to bylo znát. Takhle nějak chutná peklo a death metalový fanoušek musel být v sedmém nebi z toho jedinečného pocitu, ve kterém se mísí chuť zvracet s pocitem melancholického souznění, že je součástí něčeho speciálního.
S posledními údery do strun a blán se Ulcerate klidili a proud metaláků se hrnul vyplenit jejich merch. Trička a CD za lidové dvě stovky šly doslova na dračku. V pozadí další krátké zvukové zkoušky proběhla optimalizace mentální kompetence pomocí fermentovaných nápojů a destilátů.
Geograficky jsme se posunuli o kousek (z Nového Zélandu do Tasmanie), v rovnosti taktů o mnoho. Hudba Psycroptic je znatelně rovnější než smotanec nemocí Ulcerate, ovšem to jí nic neubírá na síle, právě naopak. Nekompletní sestavu tasmánských čertů, složenou z poker face bratrů Haleyových, doplnil český vokalista z Godless Truth, Zdeněk Šimeček, a Joe Payne (Divine Heresy) na basu. Toto dočasné složení, na podporu alba The Inherited Repression, se předvedlo v plné síle a fanouškům solidní přednes podle všeho také sedl. Ob(Servant)ní skladby zatloukaly fanoušky do podlahy jako kladivo hřebíky neztenčenou silou a jedinou vadou na kráse snad byla příliš vysoká zvuková hladina, kterou aparatura klánovického klubu naprosto očividně nezvládala. Z palm-mutingu se tak staly chrčivé chuchvalce, které sem tam snižovaly kvalitu přednesu. I tak si ale Psycroptic odnesli odměnu v podobě nadšených ovací.
Terapie nelidským terorem
Večer pokročil a po odklizení bicích bylo pódium připraveno na headlinery pondělní show – mocné Origin z amerického Kansasu. Po kosmologickém intru se strhlo něco, lidskou řečí nepopsatelného. Origin je kapela složená ze zasloužilých zkušených hráčů a jejich technická úroveň zřejmě sahá až ke krajním možnostem lidského těla. Až k těmto limitům dohnali skladby hrané z pěti alb v průběhu večera s maximálním nasazením a s explicitní dávkou bestiální animality.
Po dobu několika minut zůstával i rozum stát. Když se zrovna neproháněl Paul Ryan zběsilou rychlostí po hmatníku, současně vyhrávaje arpeggia a zároveň řvouc s šíleným šklebem, naprosto jasná mladší verze Tima Robbinse, která obstarává Origin vokály, se vrhala stagedivingem do publika s pohledem psychopata. Neuvěřitelně nelidské sypačky Johna Longstretha za bicí kavalerií a superrychlé hry Mikea Florese, který v rámci efektivity většinou prostě několika prsty hledal intervaly na hmatníku, probíhal nespoutaný stagediving. Lidé skákali do davu jako akrobati a dva gymnasticky nadaní fanoušci skákali přes kozu, koně a došlo i na disciplínu hod člověka člověkem.
V půl dvanácté, ve stavu polovičaté hluchoty a s kaší namísto mozku, ukončili techničtí deatheři Origin své hodiny progresivního mučení a propustili zubožené Čechy domů, ke svým stale doufajícím rodinám. Předvečer opravdu krvavého Valentýna zanechaly v duších fans především později jmenované kapely hlubokou ránu, ze které se budou dlouho léčit. Co tě ale nezabije, to tě posílí, takže doufejme, že další část terapie na sebe nenechá dlouho čekat.
