Baskytarista John Patitucci patří k současným nejvíce respektovaným baskytaristům na světě. Hudebník, který se zapsal do jazzových učebnic například svojí spoluprací s Chickem Coreou či Waynem Shorterem, přijel do Prahy představit novou desku nazvanou Brooklyn v sestavě takřka totožné, jako album natáčela – Steve Cardernas - el. kytara , Adam Rogers - el.kytara a Nate Smith – bicí. Poslední zmíněný nahradil v quartetu Briana Bladea.

Brooklyn, jak se jmenuje tedy nové album, představuje zároveň rodiště Johna Patitucciho. Na vlivech, které zde nasál, vystavěl americký hudebník i atmosféru tohoto večera. Koncert se nesl převážně v jemném bluesrockovém proudu, který rozviřovaly ovšem různé funkové či jazzrockové vložky či dokonce baladické písně. Dvě skladby věnovala kapela svému oblíbenci Theloniu Monkovi. Skladby, které, pravda, nestály na velkých tématech, ale upoutaly přítomné vynikajícími sólovými vyhrávkami, na čemž si kapela bezpochyby zakládá.

Sedmapadesátiletý John Patitucci přijel do Jazz Docku vyzbrojen pětistrunnou a šestistrunnou baskytarou, které obměňoval porůznu dle potřeby. Při svých sólových kouscích předvedl vynikající techniku a dokázal, proč patří mezi elitu jazzové basu. Nejde však jen o techniku, ale i o procítěnost a i v té hudebník obstál. Patitucci si koncert očividně užíval a jeho dobrá nálada a vtipné hlášky byly příjemnou vložkou. Jeho, pravda, o něco suchopárnější doprovod spíše čaroval po muzikantské stránce. Oba kytaristé se vzájemně doplňovali až na úroveň, kterou v jiném módu kapely plní například klávesy a nutno dodat, že technicky si oba počínali rovněž skvěle. Vynikající myšlenková souhra!

Pochvalu ovšem zaslouží samostatně i hudebník Nate Smith, který přebíhal od silového stylu hry, kdy tvrdou hrou nastavil kapele třeba funkový kurz, ale zároveň se uměl bez problému přešaltovat na jemný a procítěný doprovod. V Jazz Docku tento černošský bubeník navíc nehrál poprvé, pamatovat si ho mohou čeští posluchači z koncertu Chrise Pottera, s nímž v Jazz Docku již rovněž vystupoval.

Čtěte také: Chris Potter přesvědčil v Jazz Docku o svých kvalitách

Z nové desky zazněla například i africkými vlivy a tempem prosycená skladba Dugu Kamalemba, kdy Patitucci ukázal, že škála žánrů v jeho zájmovém okruhu není omezena. Z bluesového balíku lze zmínit i příjemnou poctu B.B.Kingovi, která patřila k jedněm z nejlepších písní večera.

Ačkoli se večer nenesl v nijak zvláště divokém tempu, ukázal John Patitucci, že kombinace skvělé hráčské techniky a dobře zvolených skladeb ke kvalitnímu posluchačskému zážitku stačí. Kdo by totiž řekl, že vystoupení trvalo celé dvě hodiny!