Organic Quartet je uskupení hudebníků okolo hammondkáře Ondřeje Pivce a mnozí ze čtenářů si budou tuto kapelu pamatovat zejména z období před deseti lety, kdy byla na tuzemské scéně velmi aktivní. Už několik let ovšem Ondřej Pivec působí primárně v USA, a tak se koncerty Organic Quartetu konají u nás z pochopitelných důvodů spíše sporadicky. Připomeňme jen tak na okraj, že se teprve dvaatřicetiletýletý Pivec podílel i na albu Gregory Portera Take Me to the Alley, které získalo letošní cenu Grammy.

Samotný křest desky byl rozplánován do dvou dní – dvou večerů v pražském Jazz Docku, přičemž kapela hrála s přestávkami takřka celý večer. To vůbec, a dva dny po sobě už vůbec ne, není lehká záležitost. Nutno ovšem zmínit, že na výkonu muzikantů se tento fakt neprojevil. Ba naopak. Radost a laškování typu („.....oo, tos tam opravdu zahrál?! To bylo skvělé...") probíhalo po celou dobu koncertu. Především chemie mezi Ondřejem Pivcem a věčně usměvavým kytaristou Liborem Šmoldasem byla nakažlivá.

 Kapela vzhledem k pracovní vytíženosti Ondřeje Pivce nemá při těchto několikadenních koncertních akcích v ČR takřka vůbec možnost zkoušet, ale žádné zásadní nejistoty byste v průběhu koncertu nezaznamenali. To svědčí o vysoké úrovni všech muzikantů a zároveň poukazuje i na fakt, že je kapela velmi dobře sehraná.

Jeden z poznávacích znaků uskupení je fakt, že autorsky se na nových skladbách podílejí všichni. V průběhu večera tak zazněly skladby nejen od Ondřeje Pivce a Libora Šmoldase, ale i saxofonisty Jakuba Doležala a dokonce i od bubeníka Tomáše Hobzeka. Každý z hudebníků má svůj osobitý přístup a vkus, a tak byl večer po této skladatelské stránce velmi pestrý a kontrastní. V paměti tak uvízly zcela rozdílné skladby, např. Costaguana Jakuba Doležala, One for M Tomáše Hobzeka či skladba o „špatné zelenině" Bad Salad od Ondřeje Pivce. Pozadu nezůstal ani Libor Šmoldas, který je po Pivcovi nejčastěji skládajícím členem kapely.

Kapela působila na pódiu velmi skromným dojmem a to ve všech ohledech. Když bychom odmysleli totiž velké Pivcovy Hammondky, bylo vybavení a sestava kapely velmi jednoduchá. Malá, ale funkční bicí souprava, lampový fender a Šmoldasova lubovka (mm a ten zvuk!) a Jakub Doležal s tenorem, sopránkou i altkou. Dohromady ale vše fungovalo skvěle. Zajímavé kompozice opepřené krásnými sóly a to vše zabalené do skvělého zvuku.

Snad mě čtenář nebude vinit ze zaujatosti, ale je nutno na tomto místě vyzdvihnout zejména výkon kytaristy Libora Šmoldase. Sledovat jeho hru, naprostou lehkost, přehled a radost, kterou ze hry má, opravdu stojí za to. Zároveň jeden z vrcholů večera byla jistě i jeho krásná autorská skladba Lydian Blues. O tom, že kapela s přehledem zvládá i převzaté skladby, jsme se mohli přesvědčit pak zcela na konci večera, kdy zazněla brilantní verze rychlé Redmanovy skladby Jazz Crimes, kterou se kapela na koncertech velmi často „loučí". Následný přídavek v podobě Ellingtonovy skladby Just Squeeze Me nádherně uzavřel podařený večer.

Nezbývá než věřit, že se kapela na česká pódia vrátí opět co nejdříve.