Jako support se představila čtyřčlenná maďarská kapela Woodstock Barbie. Setlist tvořily skladby Witch of the Dice, Cats & Goats nebo Rotten Unicorn převážně z jejich letošního EP. Hippiesácky oděná mladá zpěvačka Alexandra Dora Pádár disponovala nejen vlajícími vlnitými vlasy, ale i zajímavým hlasem, který se do psychedelicky laděného bluesrocku hodil. Nazvučení však pokulhávalo a byla taktéž škoda, že si nikdo z kapely nestřihl sólo. To by jejich vystoupení výrazněji oživilo.
Na koncert Waltera Trouta jsem se nedočkavě těšila již několik let. Kytarista je součástí bluesové historie již dlouho a umí své životní přešlapy skvěle zakomponovat do svých skladeb. Jenže z důvodu proticovidových opatření se pražský termín neustále posouval.
Walter Trout si prošel lecčím. V 60. a 70. letech sekundoval Johnovi Lee Hookerovi či Big Mama Thornton, od poloviny 80. let pak převzal roli lead kytaristy v John Mayall's Bluesbreakers. Právě tato změna zasáhla do jeho života markantně. Nahrával, koncertoval po celém světě a také se plně oddával alkoholu.
Během koncertu zmínil, že bluesrocková jízda tohoto zdatného dvaasedmdesátiletého kytaristy, skladatele a zpěváka mohla skončit již před devíti lety, když mu byla diagnostikována cirhóza jater. Jeho manželka, Dánka Marie, pro něj tehdy udělala nemožné a ve sbírce sehnala peníze na transplantaci. Deska Battle Scars vyšla v roce 2015 a reflektuje právě toto útrpné období. Je na ní obsažen boj, strach i bolest, a právě pro svou autenticitu bych ji řadila vůbec k nejvydařenějším Walterovým nahrávkám.
Ale zpět ke koncertu. Ride. Jízda. Tak Walter Trout nazval svou poslední desku, kterou do České republiky – do Prahy po 17 letech – přijel představit. To, co se odehrálo během hodinu a půl dlouhého koncertu, byla opravdu neskutečná jízda, která až příliš rychle utekla. Walter se postaral o famózní kytarovou show, nešetřil grimasami ani neopomíjel kapelu za sebou. Celý večer si vystačil s jednou Fender kytarou, které za dlouhá léta opatřil patinu především na spodních pražcích krku. Když vřele komunikoval s publikem, zlehka se mu třásly obě ruce, ale když sáhl do strun, rozplynuly se veškeré pochybnosti, zda ve svém věku zahraje rychlé blues-rockové postupy. Nevyhýbal se žádným technickým dovednostem, a to platí i o zpěvu. Vysoké tóny si střihl s přehledem.
Nevyhýbal se vzpomínkám na těžké dětství, které strávil s otčímem-tyranem na titulní skladbě Ride, ale opět tím dokázal, že vlastní prožitky umí přetavit do skvělé hudby. I v dalších písních, novinkách Ghost, Follow You Back Home, I Am Worried, Red Sun nebo coveru Say Goodbye to the Blues původně od B.B. Kinga, které během večera zazněly s dechberoucím rockovým drivem, působil energicky a fanoušek si udiveně užíval radost ze hry celé pětičlenné kapely.
A o kapele to bylo. Původem švédský baskytarista Johnny Griparic je rozený showman. Rockově oděný, tetovaný se slunečními brýlemi na nose a kšiltovkou na hlavě na publikum neustále vyplazoval jazyk, pobíhal po pódiu a slinil si prsty, aby jeho basová linka vyzněla co nejlépe. K této show se přidával i doprovodný kytarista na akustickou i elektrickou kytaru a zpěvák Andrew Elt (a že jeho hlas stál za to!), který už 20 let ve skupině Waltera Trouta působí i jako road manažer. Společně tančili, točili se v kruzích a taktéž si sladili outfit – oba si oblékli trička s potiskem kapely Thin Lizzy.
Zvuk pokulhával už při basovém sólu, ale výrazněji především při těch klávesových Richarda T Beara. Klávesová-hammondová sóla vpředu jednoduše moc slyšet nebyla. Ze severu Evropy, tentokrát z Dánska, pochází taktéž vousatý a vlasatý vikinský bubeník Jakob Rønlov, který sóloval až ke konci. Pražského koncertu se tentokrát nezúčastnil šestý člen kapely – Walterův syn, kytarista Jon.
Koncert Waltera Trouta nepostrádal nic, co dělá pravý rockový koncert tím nezapomenutelným zážitkem. Radost ze hry, radost ze života, vděk, skvěle komponované skladby i brilantní kytarový um. A hlavně nezastavitelná doprovodná kapela. Mohu jen doufat, že se tento jedinečný hudebník se svou kapelou v brzké době do Prahy znovu vrátí, a těm, kteří tentokrát Walterův vyprodaný koncert promeškali, doporučím jediné. Neváhejte a jděte!
