Poslední album, které Lanugo vydali, se datuje do roku 2011. Od té doby si mohli posluchači užívat jedenáct skladeb s výhradně českými texty. A že čeština Lanugo baví, dokazují i čtyři nové singly, které skupina slavnostně pokřtila 2. května v prostorách bývalé slévárny v pražské La Fabrice.

Naléhavý a zároveň velmi citlivý hlas Markéty Foukalové se rozezněl okolo půl deváté večerní, aby otevřel koncertní řetěz skladeb. Prvním článkem se stal singl číslo 4. Jeho pravidelný a výrazný rytmus pomalu rozhýbal přítomná těla. Když Markéta zazpívala první tón a začala na pódiu tančit, jako by v La Fabrice vybouchla energická bomba. Najednou jako pod vodou se ocitli všichni návštěvníci nerušeni světem, který pulzoval nad hladinou.

Podívejte se také na fotoreportáž ze křtu od Jakuba Macháčka

Kapela v posledních měsících poněkud omezila koncertování, a tak bylo na všech muzikantech vidět, jak si užívají hraní před svým domácím publikem. Rozzářené oči a úsměvy tak nebylo možné zaznamenat jen pod pódiem, ale také na něm. Z tichého dialogu, který mezi sebou muzikanti vedli, sršely do všech stran vodopády zábavy a pozitivity.

Před samotným křtem zazněly ještě dva starší kousky z desky 2011. A to Někde tam, která byla podána v rychlejším tempu, než na jaké jsou posluchači zvyklí z desky, a Druhá strana. Také ta podlehla drobným úpravám. Její aranž byla jemnější, citlivější. Skvělý zvuk ještě podpořil zvuk kontrabasu Rastislava Uhríka.

Samotný křest proběhl poněkud netradičně. Jak jinak. Protože nové skladby zatím nebyly nahrány na nosič, nebylo co polévat. Proto kytarista Mirek Šmilauer rozdal všem členům kapely plechovky, ve kterých se skrývaly kapky rumu s colou, nebo ginu s tonikem. A protože kapela sdílí nové počiny se svými fanoušky, několik plechovek putovalo i mezi ně. Hromadný přípitek doprovázela milá slova Markéty Foukalové, která prozradila, že o mastering nových singlů se postaral Steve Walsh.

Singl 1, který vyniká svým textem, vystřídaly skladby Cínoví vojáci a Opouštím. Druhá jmenovaná byla podána velmi emotivně. Markéta si se svým hlasem hrála, tóny si užívala a válela se na nich. Hlas se jí přeléval od nízkých k vysokým tónům a naopak, jako by se houpal na vlnách.

Skvělé výkony předváděl i zbytek kapely. Viliam Béreš ze svých kláves dostal maximum. Stejně tak Martinové Kopřiva a Novák, kteří se starali o bicí a perkuse, skladby probouzeli. Jako by jejich nástroje byly tlukoucím srdcem.

Ještě jste neslyšeli nové skladby? Máte jedinečnou možnost si je zdarma stáhnout zde

Singly 2 a 3 si vysloužily, a to zcela právem, silný potlesk. Poté co Lanugo vydali desku 2011, se vzduchem neslo napjaté očekávání, zda se tento velmi zdařilý počin nestane jejich vrcholem. Avšak nové kousky přesvědčily, že jejich originální zvuk a chytré texty mají stále co nabídnout.

Bludiště vystřídaly X označuje místo a Tiky tau. A poté již konec koncertu? Kdepak. Fanoušci byli natolik omámeni lanugovskou hudbou, že si vytleskali přídavek. A ne jen jeden. Zazněly Tak i já a Měsíc. Kapela dokonce sáhla i do své nejstarší tvorby a proklouzávala Samotou, ve které vynikala kytara Mirka Šmilauera, i Fool, aby od někoho z hlediště Markéta dostala láhev šampaňského. To otevřela v průběhu skladby Frozen Hour, napila se a poslala zpátky pod pódium. Téměř každý z fanoušků se napil, a spojil tak sám sebe s jedinečnou hudbou a lahodným nápojem.

Lanugo se opět zaleskli. Vytvořili báječnou atmosféru, kdy se napětí a láska střídaly s beznadějí. Fanoušci střídali své nálady společně se znějícími tóny. Roztančení a energičtí se měnili na zadumané a naprosto tiché osobnosti. La Fabrika se stala svědkem jednoho z nejlepších koncertů, které Lanugo kdy odehráli.