Jakožto kluk z plakátu Andy Bothwell mytizuje. Blonďatá modroočka se zasněným pohledem vzhůru do astrosvěta navozuje pocity klidu a dobráctví mladíka z nepříliš majetné rodiny, kterému se plní sny. A vlastně to tak trochu je. V žilách mu koluje texasko-kentucká krev, proudící divoce jako životy matky - fotografky a otce, vlakového průvodčího s nosem zakřiveným barovými šarvátkami. Při hlubší sondě do rodokmenu se rozevře spektrum svobodných a dobrodružných profesí, které předurčily rapperův kočovný život hudebníka. A proto, když se po sebeinformování na promo fotku podíváte znova, to rošťácké a tak trochu zlomyslné jiskření v očích už nepřehlédnete.
Jiskření na obrázku, tavení plamenometů v reálu, ale o tom později. Nejprve klubový speaker´s corner obsadil Prodavač se svým marketingovým týmem poradců-specialistů na zvučení lidských (polo)pravd. Sehraní jsou dobře - Pavel Kabelík aka Šampon nabízí sortiment vlastních tragédií, nejistot, trablí i nadějí srozumitelným pološeptem, balí ho do civilního hávu a s ním i sám sebe.
Soukromý manifest často zkrachovalé duše podporuje společenství elektrické kytary, synťáku a bicích, zahalující příběhy do pološera doutnajícím panelákovým popem. Čeština pohrobku Sporta a Shop Assistanta vysloveně sluší. Prodavačovo vystoupení evokovalo sezení ve zpovědnici, jako by vše vyřčené právě zažívalo premiéru. A nejen kvůli/díky zpola zaplněnému klubu. Natolik intimní zážitek, že si story ze zpěvákova fantazijního makrosvěta budete chtít poslechnout znovu.
{youtube}KJBw8u6e-Ig{/youtube}
To Slovák Bene vyložil karty na stůl a začal spamovat. Ovšemže, svou poetry. Z předloňské desky zaznělo maximum skladeb, které svým freestylovým doprovodem vyšperkoval klavírista Roland Kánik. Jazzové aranže si s aktuálními tématy typicky šušlavého básnictví Mariána Benkoviče rozumějí skvěle. Textová hutnost, byť jazyková poslušnost, s rapperem už tolik ne. Posluchači v prvních řadách si tak mohli důkladně prohlédnout přebal jeho knížečky textů Slovenčina pre samoukov / Spam poetry, o kterou se nejedinkrát opřel. I proto bylo co do štěbetajícího nešvaru Čechů místy oblačno. A nad LMB zataženo. V televizi předtím hlásili, že se očekává hromobití. Meteorologové jedni... pravdomluvní.
Astronautalis, ten kluk s modrýma očima, se na tematickou úvodní píseň This Is Our Science rozparádil natolik, že přítomné trochu vyděsil. Pódium vzal doslova a do písmene útokem. Kolem nového kytaristy Oscara se točil jako čamrda nebo luciferova káča, k napěchovanému davu se lísal až nebezpečně natěsno a rychlostí, že bych dala ruku do ohně, že to neubrzdí. Dva, tři singly, více neudýchá. Teprve povážlivý ryk přetínající titulní píseň a tvrdé kytarové riffy The River, The Woods ale sympaťáka s plápolajícím kapesníkem nad zadní kapsou u kalhot nakopnuly. Kdo je ten člověk, co si nakráčí na pódium, prohlásí česky „to sem ja" a publikum šílí, jsem zjistila záhy.
Přečtěte si také report z koncertu rappera Exampla v Praze
Andy tuhle zemi miluje. Ale nikoliv proto, že tu zrovna koncertuje. Důvěrný vztah s českými posluchači si buduje už od roku 2009 a od té doby takřka každoročně, a zejména poslední dva roky (s) deskou This Is Our Science, osvítí několik tuzemských měst a městeček. A jak má náš národ rád, tak se s chutí pyšní jejich obstojnou výslovností. Tu se proto dozvídáme, jak se mu líbí „Usti nad Lábem", tu jak s oblibou koštuje „Borovičká and something like this" - vtipnými historkami sytí neúnavně. A když nevypráví nebo nelítá po jevišti, štěstím bez sebe skáče spiklenecky na Oscara. „This was the biggest crowd i have ever drawn in the biggest club i have ever headlined in." Andy prožívá svůj americký sen. V Česku.
Důmyslně sestavený setlist kombinující staré, starší, současné i zbrusu nové šlágry, řezavé riffy kytary a soulové ipadovské synthy dospěl po strmé křivce k očekávanému vrcholu. Astronautalis otevřel bonusovou část vesmírnou Midday Moon, aby jeho freestylová specialitka ještě více zachutnala.
Hříšné ponožky, motýli, romantický příběh a amarouny si o fabulační exhibicionismus přímo říkaly. Znásobeno neznalostí molekulární pochutiny Návštěvníků - že je to jídlo, ještě jakž takž pobral, když ale slečna v první řadě dodala přívlastek „magické", zmohl se jen na: „Ouu, shit!" Nečekaný vpád příznivce na pódium a jeho následný obloučkový skok do davu s překvapeným blonďákem na ramenou pak pompézní večer zapečetil.
Astronautalis často vtipkuje na účet rapperů Jay-Zho formátu. Na komerční úspěch tvoří texty příliš rafinované a autentické, než na jaký je hip-hopový žánr zvyklý. V tom independentním ale tepe rukopis, jenž si plagiátora bude hledat jen velmi těžko. Což za všechny ty prachy stojí.
