Pár dní před konáním akce přibyly na soupisku ke třem hlavním kapelám další dvě, což z původně menšího koncertu udělalo pětihodinové pásmo nejrůznějších stylů metalu. Jako první zahřívači prken vystoupila mladá italská kapela Black Therapy, která kloubením melodického black metalu s death metalovými prvky místy připomínala krajany Graveworm. Ačkoli se kytary sem tam rozjížděly a nedostatek zkušeností byl poměrně zjevný, výkon nakonec nebyl tak špatný, ačkoli nešlo o nic světoborného.

Po Black Therapy převzali podium u nás neznámí Rumuni Decease, jejichž z nahrávky poměrně fádně znějící trash death nabyl naživo nových rozměrů, a to v kladném slova smyslu. Rumunská vokálně kytarová obluda Radu spolu s bubeníkem a basákem předevedla 100% nasazení ve velmi uspokojivém podání. V průběhu setu se čím dál tím víc vnucovala paralela se starou Sepulturou z dob Arise… zkrátka feeling poctivého old school metalu zahustil prostor slušnou nostalgií.

Soumrak mrtvých

Po znovunabytí ležáku z Jižního města byl čas vrátit se do hlavního sálu, který byl po čas akce nekuřácký, na Frantíky Svart Crown. Za zvukařským pultem tentokráte stanul přivezený zvukař a zvuku to rozhodně prospělo. Sice byla hlasitost trochu přehulená, ale o to intenizvnější byl depresivní a temný přednes black deathmetalové skvadry z Nice. Přesvědčivé vystoupení plné mocně znějících aranží ukončila slušná náladovka a kapelka se zdekovala, aby uvolnila plácek kanadskému death metalu.

Při nijak složitém zkoumání vyjde najevo, že Ex Deo není nic jiného než kanadská death metlaová mlátička Kataklysm s jiným basákem. Obsahově jde ovšem o něco trochu jiného. Ex Deo tematicky čerpá ze starého Říma, a tak vystoupení ve zbrojích římských vojáků utužilo pocit dotažené image. Pokud mohu soudit je tvorba Ex Deo bohužel relativně přímočará, a tak navzdory často přidaným orchestrálním vsuvkám po čase nudí. Silové podání římského death metalu si ovšem své fanoušky očividně našlo a co chybělo v četnosti, nahradili urputností ve skandování.

Učitelé death metalu

Po nutné zvukovce atmosféra v sále zhoustla, když do tmy zářilo pouze logo Nile v pozadí s dvěma zlatými kobrami ve staroegyptském podání. Už samotná reakce publika při nástupu muzikantů na scénu dala jasně znát, kdo je hlavní hvězdou večera. Žádné ciráty – řežba hned zpočátku! První zářez Sacrifice Unto Sebek udeřil do přítomných jako rána kladivem mezi oči.

Čtěte také: Basinfirefest: Pátku kralovali Graveworm a Within Temptation

Sanders tahal záhrobní hlas až odněkud z paty, Dallas Toler-Wade s holohlavou vizáží egyptského kněžího chrlil zlo neúprosným growlem, nový basák velmi obstojně sekundoval jak přídavným řevem, tak i suverénní hrou složitých technických partií. George Kollias za bicí kavalérií je kapitola sama o sobě – neúprosná smršť v nadlidské rychlosti potvrzuje status jednoho z nejlepších bubeníků v death metalovém světě.

Na publikum dýchla smrt…

Průřez všemi alby působí jako procházka opravdu temné a strašidelné stránky starověkého Egypta… na posluchače dýchl chladný dech zafáčovaných mrtvol – podání bylo naprosto dokonalé. Masivní smršť ve tří čtvrtinách zastavuje až technická obtíž. Ukazuje se, že Karl Sanders zřejmě odpálil svůj kytarový aparát zhruba ve stejné chvíli, kdy Dallas nějak poslal do pekel svůj odposlechový monitor.

Po nápravě masakr ze záhrobí pokračoval. Jako neúnavná sbíječka zmasakrovaly fans skladby Ithyphalic, Unas Slayer of Gods a závěrečná pecka Black Seeds of Vengeance, kterou odeřval snad celý sál. Po hodině a půl poctivé deathmetalové řezničiny se naprosto pohodově působící čtveřice odporoučela jakoby nic. V davu ovšem stejně přetrvával pocit plnohodnotného zážitku a pomyslné potvrzení toho, že Nile jsou jedna z nejoriginálnějších a nejkvalitnějších death metalových uskupení, co kdy spatřily světlo smrtelného světa.