Marcus Bonfanti byla lahůdka pro každého, kdo jen trochu fandí blues-rockové hudbě. Tento hudebník zatím v České republice nevystupoval, a ani zde není nikterak známý, nicméně po odehraném koncertu si ho rozhodně zapamatují ti, kteří ho navštívili. Krátce po deváté hodině večerní se na pódiu rovnou objevil Marcus Bonfanti s baskytaristou a bubeníkem a bez okolků se pustili do hry.

Opravdu nadupané a hlasité blues se neslo celým sálem a od prvních tónů bylo jasné, že se kapela pořádně odváže. Doprovodní hudebníci – zmínění bubeník a baskytarista – plnili upozaděnou roli, spíše doplňovali a dotvářeli celek. Baskytarista čas od času přispěl do mikrofonu i zpěvem, ale žádného pořádného sóla se publikum nedočkalo. Zato Marcus na sebe dokázal strhnout pozornost každým coulem. Za večer se pustil do kytarových sól na elektrickou, akustickou i rezofonickou kytaru a bylo patrné, že jako kytarista je technicky velmi zdatný a dokáže s každým typem nástroje exhibovat, což se do rockových partů hodilo. Jeho kytarovému umění se prakticky nedá co vytknout, vyhrával si s doprovodnými party stejně jako se sóly, ale víceméně jako kytarista nevynikal úplně z řady.

Čím se ale Marcus rozhodně vymykal, byl jeho hlas. Zastřenost, vyzpívanost, hrubost i vysoké tóny – to všechno zvládal na jedničku díky své barvě hlasu, která mu dávala velké plus pro živé vystoupení. Je jednoduše rozpoznatelný, jeho hlas má mnoho možností, jak pojmout jednotlivé skladby, a byť se pustil do velmi náročných partů, nezaváhal ani na chvilku. S přehledem si užíval písně, kterým dodával divokost, jež zněla v jeho podání zcela přirozeně.

Je nutné říci, že v dnešní době je u hudebníka především nutná invence pro skládání. Aparatura je přístupná leckomu, technicky dobrých hráčů je také mnoho, ale přijít s něčím skladatelsky odlišným a náročnějším, to je výzva. Marcus má talent na chytlavé skladby s jasně vyznívajícími kytarovými riffy, které nesou jeho rukopis, ale zároveň nesplývají mezi sebou. Pomalá a procítěná Honey patřila hned zpočátku koncertu mezi vyvedené kousky, stejně jako rychlejší Devil Girl nebo Cheap Whiskey. Poslední jmenovaná alkoholická skladba obzvláště rozhýbala publikum a vynikl v ní Marcusův temně svěží hlas.

Skladby se žánrově mísily, jelikož chvilku byl znatelný odkaz na delta blues, nejen díky zvuku rezofonické kytary a bottlenecku, poté se trio přeneslo více k hard rocku a zvučným bicím, jindy se přiblížilo rockové scéně 60. let, ale dokonce došlo i na skladbu, která zahrnovala rock´n´rollové a countryové prvky. Pestrost a odvážnost hudebníků však byla přidanou hodnotou celého koncertu.

Po hodině se hudebníci rozloučili, ale během chvilky byli zpět s přídavkem. Celý set zakončili Marcusovou osobní výpovědí Give Me Your Cash, která je kompozičně silnou skladbou v celém repertoáru. Písně kapela uzpůsobila živému vystoupení, což mnohým skladbám ještě přidalo v jejich potenciálu oproti studiovým nahrávkám. Osobitost a přímost vynikla na povrch.

Přečtěte si také rozhovor s Marcusem Bonfantim

Byť bylo dobrou volbou, že před Marcusem Bonfantim nepředskakovala žádná skladba a posluchač si mohl hudebně o to více užít hlavní koncert, kapela nakonec hrála vcelku krátce a podle ohlasů z publika by rozhodně nezaškodilo, kdyby se Marcus a jeho trio zdrželo na pódiu déle. Škoda však, že účast na koncertě nebyla tak početná, protože koncert tohoto nového člena kapely Ten Years After za návštěvu rozhodně stál, nicméně trio sklidilo ohromný aplaus, že nemohlo pocítit malou návštěvnost v sále. Marcus několikrát zdůraznil, jak je rád, že může vystupovat právě v Praze a že se sem určitě hodlá vrátit, takže příště znovu na pořádné dávce blues-rocku!