Přívaly z předcházejících dnů vystřídal jemný, leč vytrvalý déšť. Fanoušci již byli stejně promočení až na kost, takže trošku té vody neřešili, a pokud ano, spláchli ji nějakým tvrdším kalibrem.

Vstříc zamračenému ránu vyrazila domácí formace Warhawk. Budějovická kapela velmi příjemně překvapila, řízný power metal s krásnou zpěvačkou v popředí vyvolal velmi pozitivní reakce. Třeba se časem dočkáme i toho, že se pohledy českého publika zaměří i na domácí scénu.

Melodickou vlnu zválcovala, jak již bývá zvykem, mohutná death metalová hradba. Tentokrát v podání italských Flashgod Apocalypse. Po nich se ale program stočil zpět na domácí scénu.

Usměvavý kouzelník

Seven asi není zapotřebí dlouho představovat. Jejich show byla stejná jako vždy, tvrdá a rychlá. Neuvěřitelná kytarová hra Honzy „Kirka“ Běhounka co chvíli zaujala fanoušky natolik, že zapomínali pařit. Artistické výkony na hmatníku podpořené perfektně šlapajícím backgroundem opět zaplnily prostor amfiteátru.

Doplnit hladinu nenávisti fanouškům polského death metalu přijela formace Hate, vzhledem k tomu, že se Behemoth zas tolik nepředvedli, to asi bylo potřeba.

Pohanské řádění

Nepočítaje In Extremo, kteří mají velmi svérázný styl, byli holandští Heidevolk první folkmetalovou kapelou festivalu. Se dvěma zpěváky v čele vytvořili senzační atmosféru. Začátek i závěr koncertu by se dal hodnotit jako naprosto úžasný, v prostředku pohané trošku ubrali plyn. Heidevolk staví na mocném davovém vyřvávání folkově laděných vokálních linek, ovšem v polovině setu se více hrálo, než zpívalo.

Švédští Steelwing se snažili, seč mohli, aby se vyrovnali kapelám, kterým se snaží podobat. Působili však pouze jako laciná vykrádačka heavy metalových legend. Oproti nim šli naprosto v kontrastu thrasheři Death Angel. Zatímco Steelwing se snažili předstírat, jak jsou tvrdí a jak jim to perfektně šlape, v případě filipínsko-americké formace to byla pravda. Ostré, úderné riffy, vše nalepené těsně na kopáku, a projev jasně vyjadřující, že na to mají.

Prolétněte si nedělní program také z úhlu Evy Makovské

Německá power metalová banda Brainstorm předvedla velmi solidní výkon. Velmi technický, hráčsky i kompozičně zajímavý projev, tentokrát se i trošku odvážili komunikovat s publikem. Nic to ale nemění na faktu, že jsou spíše poslechovou, než pařící záležitostí. Vzhledem k tomu, co bylo před nimi, a co mělo přijít poté, to ale vůbec nevadilo.

Druhá folková formace dne tvrdě zaútočila na fanoušky. Finští Ensiferum šli do plných, a to pořádně. Nekonečná bubenická smršť variací na polku sváděla k pořádnému moshi, a kdo se chtěl ještě v neděli trošku vyblbnout, měl ideální příležitost. Škoda jen, že zvukař pravděpodobně usnul, protože klávesy nebyly téměř až do konce vůbec slyšet. Když se probral, trošku ty správné šavle povytáhl, ale i tak těm, kteří si chtěli vychutnat zvuk z desek, vrazil pořádnou mezi oči. Kapela tohle ale neřešila a jela na doraz jako vždy.

Daleko za zenitem

Z Brazílie vážili cestu Soulfly. Kdo očekával úžasné výkony z dob jejich začátků, nedočkal se. Max Cavalera zcela evidentně nepochopil, že je nejvyšší čas to zabalit, nebo se zaměřit zase trošku jiným směrem. Vše, co ještě mohl, zachránil starými osvědčenými fláky, jak je v téhle branži dost často vidět.

Po jejich výkonu na Masters of Rock 2009 se dalo něco podobného očekávat i u německých Blind Guardian, ale ve výsledku není ani trochu přehnané říct, že byli nejlepší kapelou celého festivalu. Skvěle rozvržené písně, nádherná atmosféra, skvělý zvuk a světla.

Melodické kytarové riffy s nekompromisní prací baskytary a bicích, to vše podřízeno úchvatnému hlasu Hansiho Kürshe.  Ten výborně komunikoval s davem, doslova kouzlem proměnil amfiteátr v jeden organismus. Závěrečná balada rozplakala i ty největší tvrďáky. Nádherné a velmi emotivní rozloučení s deštivým festivalem.