Už několik desítek minut před začátkem koncertu se k pasáži Divadla Archa v Praze slétali lidé oblečení v černém, na nohách těžké glády. Ačkoliv The Sisters of Mercy odmítají, že by kdy hráli gothic rock, jejich fanoušci se svým stylem oblékání ke goth proudu často řadí.

Jako předkapela se představili britští Losers. I přestože na hudební scéně nejsou žádnými nováčky, potýkali se na pódiu s jistými problémy. Kytaristovi a vokalistovi Tomymu Bellamymu vypovídal hlas, klávesistka se snažila, seč mohla, ale přesto některé pasáže nedokázala zahrát úplně čistě. Nemělo žádný efekt, že Bellamy předvedl frajerskou hru na kytaru smyčcem, když se jejich zvuk slil do jednolitého hlasitého řinčení.

Rozpačitý dojem z jejich výstupu tak nedokázal zachránit ani výborný zpěv Paula Mullena nebo promítání černobílých snových videí na malém plátně nad stagí. Většina publika už se zřejmě těšila, až jim hlavní hvězdy večera spraví sluchový zážitek.

Deset minut po deváté hodině se v naplněném sále setmělo a z pódia se začala řinout oblaka mlhy. Když se poté na jevišti objevili členové kapely, byly rozeznatelné sotva jejich siluety. Barevná světla stěží prostupovala hustým dýmem a vytvářela tajemnou atmosféru. Andrew Eldritch se již kdysi nechal slyšet, že své koncerty pořádá pro první řady nejskalnějších fanoušků, a proto mu nevadí, když není zcela patrná jeho tvář. Kdo by se však nenechal okouzlit tímto svérázným mužem, když zpoza svých typických černých brýlí začal svým hlubokým hlasem zpívat známé hity.

The Sisters of Mercy měli posledně v Arše problémy se zvukem a přijeli tak s pocitem, že Praze něco dluží. Tentokrát zněl zvuk velmi čistě a celkově dost potichu (možná až příliš!). Hodinový koncert léčil posluchačům uši a vesměs poklidná nálada vygradovala ve dvou přídavcích, při nichž za písní jako Temple of Love nebo instrumentální předváděčce kytaristů Chrise Catalysta a Bena Christa známé Pump it publikum doslova šílelo.

Kapela připravila Praze velkolepou show, jak světelnou, tak hudební. Velká blyštivá diskokoule visící na trubkové konstrukci za jevištěm byla jednou z připomínek osmdesátek, z nichž The Sisters of Mercy vyrostli. Jejich hudba je však nadčasová a stále má co nabídnout, ačkoliv publikum samozřejmě nejbouřlivěji reagovalo na staré šlágry jako Dominion, Blood Money nebo This Corrosion.

Všichni odcházeli z kvalitně odehraného koncertu spokojení s řádně protancovanými botami a vykřičenými hlasivkami, s pocitem, že za poměrně drahé vstupné obdrželi výborný zážitek.