Karel Plíhal umístil své básně a texty do knihy Jako cool v plotě, ale svou básnickou tvorbu tím rozhodně neukončil. To hned na začátku koncertu dokládá novou velikonoční hříčkou. Pak se pod jeho prsty rozezní struny španělky a zazní jeho sametový hlas. Místy se zdá, jako by se trochu ostýchal zazpívat hlasitěji, ale i to divákovi vyvrátí, když energicky zapěje moderní lidovou píseň o tabletu.
Právě nové technologie očividně leží písničkáři v žaludku. Skládá na ně další a další krátké satirické texty a nedopřeje publiku odpočinek od smíchu. Ačkoliv často reaguje na současné okolní dění, platí jinak, že jeho písně jsou nadčasové. Tituly jako Ráda se miluje, Nagasaki Hirošima nebo Tři bílé vrány nestárnou. Jakmile lidé zaslechnou první tóny takových známých písní, začínají si tiše pobrukovat spolu se zpěvákem. Starší osvědčené hity si Plíhal nechal na druhou, jaksi důvěrnější, polovinu koncertu, v té první představil zejména svou nejnovější desku Vzduchoprázdniny.
Karel Plíhal však dokazuje, že je nejen geniálním textařem a osobitým zpěvákem, ale i výborným kytaristou. Jazzové party a procítěné blues mu nejsou cizí, stejně jako exotické rytmy inspirované Dálným Východem. Umí zahrát zkrátka cokoliv si zamane a publiku se rád pochlubí.
Čtěte také: Karel Plíhal se s kytarou vydává na Vzduchoprázdniny
Když si diváci vytleskali přídavek, asi nikdo z nich netušil, že se Plíhal na jeviště vrátí ještě i podruhé a potřetí. Koncert tak nakonec trval dvě a půl hodiny čistého času a písničkáři je opravdu nutno smeknout, že to všechno utáhnul úplně sám. Z každé minuty jeho programu z něj bylo cítit, jak ho baví a naplňuje.
Poslední písní Kde jsou se ovšem definitivně rozloučil a zanechal v posluchačích hořkosladkou stopu, jaká se táhne celou jeho tvorbou. Skromně se ztratil v zákulisí a na plánovanou autogramiádu ve foyer divadla už se nedostavil. Byl příliš unavený a není se čemu divit!
